je mi ctí vás dnes přivítat na půdě Vysokého učení technického v Brně při příležitosti převzetí úřadu rektora. Mohl bych vám teď říci, jak jsme jako univerzita dobří a zahltit vás množstvím čísel a důkazy, jak a v čem jsme nejlepší univerzitou. Asi bych vás však nudil. Zaměřím se proto jen na to, abych vyjádřil svoje názory a představy o současné době, o univerzitě, o vysokých školách a kam chci a budu naši univerzitu vést.
Setkáváme se tu, abychom formálně uzavřeli jednu a vstoupili do nové etapy rozvoje naší univerzity dané demokratickým střídáním jejího vedení. Hned úvodem bych chtěl proto poděkovat předchozímu rektorovi, panu prof. Petru Štěpánkovi a jeho týmu za vedení univerzity v předchozím období. Poděkování patří rovněž děkanům, kteří po volbách na fakultách skončili ve svých funkcích, a kteří směřovali svoje fakulty k naplňování jejich poslání. Chtěl bych také popřát jejich následovníkům, aby na ně úspěšně navázali, tak jako já se svým týmem budeme navazovat na předchozí vedení univerzity. Chtěl bych poděkovat za důvěru a podporu fakultám a vysokoškolským ústavům a akademickému senátu školy za silný mandát, kterého si nesmírně vážím. Tato důvěra je pro mne závazkem, protože funkci rektora chápu jako službu.
Naše funkční období začalo v nelehké situaci. Sotva jsme se naučili žít s covidem, zaskočila nás koncem února neuvěřitelná zpráva, kdy jsme se stali svědky neomluvitelného aktu ruské agrese vůči Ukrajině. Naše univerzita jako centrum vzdělanosti si je vědoma odpovědnosti za budování a obranu hodnot, na kterých stojí demokratický svět. Projevujeme zcela zásadní postoj, postavený na odmítání agrese Ruska na území svrchovaného státu, a společně s ostatními vysokými školami a Českou konferencí rektorů se hlásíme k ochraně hodnot nejvyšších – demokracie, svobody a lidskosti. Ve spolupráci se složkami státu, krajem, městem Brnem a vysokými školami považujeme za svoji povinnost poskytovat podporu potřebným, kteří se před válečným konfliktem na Ukrajině uchylují do bezpečí na území České republiky. Od samého počátku pomáháme, poskytujeme materiální podporu příchozím v nouzi a současně vytváříme příležitosti pro budoucí studium uchazečům z Ukrajiny, kterým je znemožněno studovat doma.
Rektor Ladislav Janíček při inauguračním obřadu | Autor: Jan Prokopius
V důsledku pandemie a války se však zhoršuje makroekonomická situace. To vše nás vede k přemýšlení o budoucnosti a k úvahám o bezpečnosti a odolnosti naší společnosti. Prohloubil se význam některých aktuálních témat o udržitelnosti a kvalitě života, životním prostředí a klimatu, energetice a zdrojích energií a dalších tématech, skrývajících se za pojmem Green Deal. Význam těchto témat se navíc posunul směrem ke snížení surovinové závislosti na Rusku. Pro technickou univerzitu je to výzva a příležitost, jak ukázat, že se na nás společnost v tomto směru může spolehnout. V tom je role technických univerzit nepostradatelná. Vychováváme inženýry - odborníky, kteří přinášejí inovativní, exaktní a spolehlivá řešení těchto témat, jejichž aplikace nás provedou složitou současností do lepší budoucnosti.
Jsme „plnokvětá“ technická univerzita pokrývající celé spektrum technických oborů, které doplňují obory ekonomické a umělecké. V současnosti jsme nezpochybnitelně přední univerzitou a pilířem vysokoškolského vzdělávání a výzkumu v České republice. Jsme mezinárodní univerzitou. Čtvrtinu našich studentů tvoří ti ze zahraničí, pravda, většinou ze Slovenska, ale více než tisíc jich je z jiných, zejména slovanských zemí. Naší konkurenční výhodou je propojení výzkumu a výuky a úzká spolupráce s průmyslem a aplikační sférou ve smluvním a aplikačním výzkumu. Z pohledu příjmů našeho rozpočtu mírně převažuje výzkum nad výukou a výzkumný profil univerzity je dán i podílem počtu doktorských studentů, který patří k nejvyšším v České republice.
Do rektorské volby jsem vstoupil s vizí směřovat univerzitu k excelenci a kvalitě ve výuce i výzkumu a s vědomím potřeby usilovat o její konkurenceschopnost, abychom studentům dávali kvalitní a prestižní vzdělání na respektované technické univerzitě a naši absolventi byli na svoje vzdělání na této univerzitě hrdí.
Výzvou nejen v oblasti vzdělávání je pro nás internacionalizace. Potřebujeme se více otevřít světu. V Evropě se v rámci formování globálního vysokoškolského prostoru prosazuje koncept budování mezinárodních univerzitních aliancí jako sítí vysokoškolské spolupráce. Jsem rád, že i naše univerzita je v takových sítích zapojena. V oblasti vzdělávání dále stojíme před reformou doktorského studia. Musíme naplno využít institucionální akreditaci a chceme rozšířit možnosti profesního vzdělávání napojeného na aplikační sféru a reagujícího na rychlost technologického a společenského vývoje.
V oblasti výzkumu je potřeba efektivně uchopit strategické příležitosti, přicházející s novými projektovými výzvami, které umožní univerzitě další rozvoj. Musíme rovněž usilovat o udržení konkurenceschopnosti naší výzkumné infrastruktury a zajistit její obnovu tak, aby vytvářela předpoklady pro získávání prestižních výzkumných grantů a dosahování špičkových výsledků ve výzkumu. Spolu s ostatními vysokými školami musíme usilovat o dokončení nastavení metodiky hodnocení výzkumu a prosadit náležité a rovnoprávné oceňování výsledků výzkumu aplikovaného, který je tolik typický pro technické vysoké školy.
Je třeba přemýšlet o podpoře a možná i reformě technického vzdělávání. Průmysl v ČR vytváří 38 % HDP a Česká republika je druhou nejprůmyslovější zemí Evropské unie. Naše univerzita je součástí evropského systému technických vysokých škol a polytechnik typických pro země, kde průmysl patří k dominantním segmentům hospodářství. Z toho důvodu by se technické vzdělávání jako zdroj absolventů pro průmysl mělo stát v České republice společenskou prioritou vyjádřenou formou systematické podpory, podobně, jako je tomu, zcela zaslouženě, u lékařů a pedagogů. Jsem připraven hledat cesty, jak podporovat technické vzdělávání a zájem o ně. Možná právě zde je místo pro společný postup vysokých škol poskytujících technické vzdělávání, např. prostřednictvím jejich asociace. I tak bude navzdory složité makroekonomické situaci potřeba spolu s ostatními vysokými školami usilovat o adekvátní financování vysokého školství v České republice.
Jsem přesvědčen, že navzdory vnějším vlivům programové teze, se kterými jsem předstupoval před naši akademickou obec, naplníme. Zkušenost mě naučila pozitivnímu přístupu. Je třeba nepřipouštět si existenci problémů jako takových. Problémy jsou jen témata či úkoly, které je třeba řešit. Těžkosti jsou jen výzvy a mnohé z nich jsou vlastně příležitosti. A to, že jsme se naučili hledat řešení, optimalizovat a v mnohém proměňovat omezení v příležitost, nám ukázala doba covidová. Bez výzev není pokrok ani rozvoj. Na druhé straně se žádný rozvoj neobejde bez nutnosti změn tradičních přístupů a bez konstruktivního chápání potřeby přizpůsobovat se a reagovat na vnější podmínky. Letos jako univerzita projdeme další evaluací Evropské asociace univerzit, která je příležitostí ke konstruktivní sebereflexi, kterou máme příležitost využít.
Se svým týmem a vedením našich fakult a vysokoškolských ústavů jsme připraveni všechny tyto výzvy uchopit a přetvořit je ve výsledky, kterými prokážeme, že technické vzdělávání, výzkum a jeho aplikace jsou budoucností pro naši společnost. Česká republika se ujme v druhé polovině roku předsednictví v Radě Evropské unie, což dává příležitost pro české univerzity, i tu naši, prezentovat Evropě svůj potenciál.
Ani ty nejlepší vize a plány se však neobejdou bez nadšení, nasazení a úsilí lidí, našich akademických, výzkumných i neakademických pracovníků. Bez nich totiž zůstanou jen prázdnými slovy a přáními. Získali jsme cenu HR Award jako výraz ocenění přístupu k rozvoji lidských zdrojů. Lidé jsou totiž skutečným zdrojem kvality a excelence. Věřím, že cokoliv uděláme v jejich prospěch, se nám vrátí v dosahovaných výsledcích. Chci proto usilovat o jejich podporu, o rozvoj kvality prostředí a organizační kultury motivující a podporující akademickou práci, tvůrčí činnost a vzájemnou spolupráci. Je třeba čelit neproduktivní administrativní zátěži nejen u projektů, a to především kompetentní, včasnou a účinnou argumentací směrem k jejím původcům vně univerzity. Jsem přesvědčen, že prosperity nelze dosáhnout administrativními opatřeními, ale jen podporou excelence. Budu usilovat o to, aby administrativní pravidla nebyla samoúčelná a svou pracností neubírala kapacitu na výkon skutečné práce. K tomu chci přispět i na půdě České konference rektorů svou profesní zkušeností.
Rád bych vyzdvihl aktivitu a zájem našich studentů podílet se na utváření obrazu naší univerzity. Našim studentům věřím a chci říci, že s nimi počítám a spoléhám na ně. Jsem přesvědčen, že vedle kvalitního studijního zázemí je zcela na místě vytvářet podmínky pro jejich aktivní činnost, aby vnímali, že jsou integrální a respektovanou součástí akademické obce. Chci vytvářet podmínky pro všestranný rozvoj jejich osobnosti nejen v oblasti vzdělávací a tvůrčí, ale také vytvářet podmínky pro jejich sportovní, kulturní a společenské vyžití či pro jejich dobrovolnickou činnost, kterou vnímám, zvláště v této době, jako velmi užitečnou a potřebnou.
Za nedílnou součást kultury univerzity považuji etiku ve všech jejích dimenzích, slušnost a rovnost příležitostí pro všechny. Je třeba ctít oborovou i názorovou diverzitu a tradice, naslouchat idejím a slaďovat je s potřebami univerzity. To jsou hodnoty, na kterých hodlám stavět další spolupráci uvnitř i vně univerzity. Posilují důvěru, podporují otevřenost a pomáhají navazovat partnerství a reálnou spolupráci s ostatními univerzitami, aplikační sférou a dalšími institucemi nejen v České republice.
Vždy jsem jednal a chci i nadále jednat slušně, s tolerancí a respektem k lidem. Moje profesní zkušenosti mě naučily rozhodovat s vědomím ekonomických a právních souvislostí. Při tom všem je potřebné, abychom navenek vystupovali jako hrdá a znalá reprezentace silné technické univerzity. Musíme podporovat a posilovat naše reprezentace, ale také spojenectví a spolupráci s ostatními vysokými školami.
Dámy a pánové, závěrem bych rád poděkoval svým přátelům z naší univerzity, ale i mimo ni. Děkuji za jejich podporu a otevřenost a za to, že jsem se na ně vždy mohl spolehnout.
Děkuji rektorům a rektorkám, představitelům MŠMT, města Brna a kraje, že „překonali vzdálenost“ a dnes na VUT přijeli. Přeji si, aby nám právě toto „překonávání vzdáleností“ do budoucna zůstalo, a i když každý máme na srdci především zájmy svých vlastních institucí, abychom našli vždy vůli a čas si naslouchat a spolupracovat.
Rád bych poděkoval své rodině, která při mně stojí, byla a je mi oporou a inspirací a půjčila mne na nějaký čas plnit svoje poslání pro univerzitu. Bohužel, někteří, které bych tu rád měl, tu dnes již nemohou být s námi.
Chtěl bych poděkovat členům svého týmu prorektorů. Vážím si jejich podpory a odvahy pustit se do nelehkých výzev, které před námi stojí. Jsem si ale také vědom, že bez pomoci našich akademiků i neakademiků, studentek a studentů či partnerů naší univerzity to nepůjde. Vážím si proto všech, kteří nejenže pracují NA VUT, ale také pracují PRO VUT a udělám vše pro to, aby zde měli podporu a zázemí, příležitost i náležité ocenění.
Vysoké učení technické je mojí alma mater a já jsem připraven udělat vše pro její dobré jméno a rozvoj, abychom dalším generacím našich absolventů předali to nejlepší, co společně dokážeme vybudovat. Moje specializace je letecké inženýrství a ekonomie. Jako letecký inženýr vím, že létat pomalu a nízko v domnění, že je to bezpečné, je asi ta nejhorší možná alternativa, kterou bych se mohl řídit. Turbulentními situacemi, v jakých se nacházíme, je třeba prolétat s nadhledem a zkušeností, a na to jsme já a můj tým připraveni.
Děkuji.
doc. Ing. Ladislav Janíček, Ph.D., MBA, LL.M. rektor
