• Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizaci na nejnovější verzi. Některé funkce portálu nemusí být podporovány.

• Pravděpodobně máte vypnutý JavaScript. Některé funkce portálu nebudou funkční.

TISKOVÁ ZPRÁVA 

Další obětí koronaviru je životní prostředí, zaznívá čím dál častěji. Zatímco loni byla řada zemí odhodlána s plasty bojovat, během pandemie lidé opět častěji sahali po plastových obalech nebo ochranných pomůckách. Mezinárodní vědecký tým vedený odborníky z VUT v Brně na základě výzkumu upozorňuje, že plasty nemusí být automaticky špatné, záleží hlavně na tom, jak se s nimi nakládá. Pro zmapování ekologické zátěže navrhli nový koncept Plastic Waste Footprint (PWF), který by měl pomoci lépe určit jejich ekologickou stopu. Koncept představili v odborném článku pro uznávaný časopis Renewable & Sustainable Energy Reviews.

Obrovský nárůst používání plastových ochranných prostředků a obalů související s pandemií koronaviru bezprecedentně zatížil systémy odpadového hospodářství po celém světě. Podle statistik z Číny, která má zatím k problematice nejvíce dat, klesla v provincii Chu-pej po vypuknutí pandemie produkce komunálního odpadu o 30 procent, zatímco množství zdravotnického odpadu vzrostlo o 370 procent, přičemž velkou část z něj tvořily plasty.

Na environmentální výzvy, které pandemie přináší, se jako jeden z prvních odborných článků zaměřila studie mezinárodního vědeckého týmu vedeného odborníky z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Během pouhých dvaceti dnů zvládli připravit odborný článek pro uznávaný časopis Renewable & Sustainable Energy Reviews, který má tzv. impakt faktor 12.11, což je vyšší, než například známý časopis NATURE Suistainability. Vědecký článek následně prošel oponenturou 11 recenzentů a vyšel v červnovém mimořádném čísle časopisu.

Podle autorů mnoho z negativních dopadů na životní prostředí není vina materiálu, ale jde o důsledek chování spotřebitelů. „Problémem nejsou plasty. Problémem je odpad. Pokud mám papírovou tašku a použiji ji pouze jednorázově, znamená to mnohem větší ekologickou zátěž, než plastová taška, kterou použiji opakovaně. Plasty mají mnohé vlastnosti, které jsou výhodné, což vidíme například teď během pandemie. Raději než abychom je obecně zavrhovali, měli bychom se s nimi naučit nakládat a umět vybrat environmentálně nejpřijatelnější alternativu,“ vysvětluje Jiří Klemeš z Laboratoře integrace procesů pro trvalou udržitelnost (SPIL) Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně.

S vyhodnocením má pomáhat nový koncept, který vědci nazvali Plastic Waste Footprint (PWF), česky bychom mohli říci „stopa plastového odpadu“. Ta započítává nejen negativní důsledky vyprodukovaného plastu, ale také od nich odečítá hodnotu recyklovaných a znovu využitých materiálů, případně materiálů, které díky plastovému výrobku ani nemusely vzniknout.

Vědci propagují také „program 10 R“, tedy seznam rad, který by se dal s nadsázkou nazvat jako (bez)odpadové desatero. „Největší prioritou by měla být snaha odpad vůbec nevytvářet. Když si vezmu kelímek a vyhodím jej po jednom použití, pak je to špatně. Když ho použiji opakovaně, významně tím snižuji dopady na životní prostředí, ať je kelímek z plastu nebo z papíru. A když už věc nemůžeme znovu využít, měli bychom ji alespoň přeměnit na energii,“ apeluje Klemeš.

Snížení ekologických dopadů plastů je podle vědců velká technologická výzva, která bude vyžadovat spolupráci spotřebitelů, dodavatelů, veřejné správy a zpracovatelů odpadu. Výzkumníci přesto věří, že koronavirová pandemie může být katalyzátorem dlouhodobých změn v odpadovém hospodářství. Jedním z ukazatelů, které mají pomoci se při této změně zodpovědně rozhodovat, je právě Plastic Waste Footprint.

„Dopady pandemie bychom měli využít jako lekci, na jejímž základě vytvoříme novou a lepší společnost. Neměli bychom se zaměřovat na plasty jako a priory špatné, ale spíše na chování spotřebitelů a systém nakládání s odpady. Věříme, že náš koncept PWF může pomoci lidem i veřejné správě dělat zodpovědnější rozhodnutí pro udržitelný rozvoj,“ dodává Klemeš.

Na studii spolupracovali Jiří Klemeš a Yee Van Fanová z laboratoře SPIL Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně spolu s Raymondem R. Tanem z filipínské De La Salle University a Peng Jiangem ze singapurského výzkumného ústavu A*STAR, Agency for Science, Technology and Research. Na webu Altmetric patří studie mezi 5 % nejlépe hodnocených článků na světě. Celý článek „Klemeš, J.J., Fan, X.Y., Tan R.R., Jiang P., 2020, Minimising the present and future plastic waste, energy and environmental footprints related to COVID-19, Renewable and Sustainable Energy Reviews, 127 109883“ (v angličtině) byl publikován v režimu „Open Access“ a můžete si jej přečíst zde.

• REDUCE – omezit množství odpadu, respektive materiálu, který využíváme
• REUSE – co jde, to znovu použít, stejně tak preferovat znovu využitelné alternativy (např. vícenásobně použitelná textilní taška oproti papírové či plastové)
• REFUSE – odmítnout věci, které nepotřebujeme (nebrat si nic zbytečně, i kdyby to bylo zdarma, ale také např. omezit zbytečný tisk)
• REFILL – znovu naplnit (například plastové obaly, lahve, dózy,…)
• REPAIR – co jde, to raději opravit, než vyhodit
• REPURPOSE – najít věci nový smysl, než ji vyhodíme
• REGIFT – nepotřebné věci zkusit nejprve darovat, než je vyhodíme
• RETHINK – znovu si promyslet svůj osobní přístup k odpadu a životnímu prostředí
• RECOVER – nepotřebné materiály se mohou stát zdrojem energie (např. když spalovna produkuje teplo)
• RESTORE – dát druhý život materiálům, které už není možné dále recyklovat, a snažit se je využít

Laboratoř integrace procesů pro trvalou udržitelnost (SPIL - Sustainable Process Integration Laboratory) je mezinárodní vědecký tým pod vedením profesora Jiřího Klemeše působící na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně. Pětiletý projekt No. CZ.02.1.01/0.0/0.0/15 003/0000456 z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání odstartoval v únoru 2017. Hlavním cílem vědeckého týmu je práce na unikátních a prakticky využitelných poznatcích, které přispějí k řešení zvýšení účinnosti procesního a energetického průmyslu a k minimalizaci tzv. skleníkové, dusíkové, energetické a vodní stopy.