Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizaci na nejnovější verzi. Některé funkce portálu nemusí být podporovány.
Pravděpodobně máte vypnutý JavaScript. Některé funkce portálu nebudou funkční.
Prosklené open space kanceláře nahrávají zvýšené teplotě uvnitř, varuje odborník na vzduchotechniku
TISKOVÁ ZPRÁVA
Vlna veder sužuje už několik týdnů Českou republiku. Podle odborníka na mikroklima budov se člověk umí mnohem lépe vypořádat s chladnějšími teplotami, než s horkem. Prosklené open space kancelářské prostory navíc představují skutečný problém pro udržení optimální teploty. Na člověka totiž působí i sluneční záření, které může výslednou teplotu v místnosti značně zvýšit. V kanceláři, kde lidé vykonávají běžnou administrativní práci, by přitom výsledná teplota měla být zhruba 24 až 27 stupňů Celsia.
„Člověk potřebuje ke své práci denní osvětlení, ale velké transparentní plochy znamenají i větší pronikání světelného záření, tím dochází k významnému zvýšení vnější tepelné zátěže do objektu. Dnes sice existují různé pasivní prvky, které tomu mohou zabránit: zdvojené fasády, slunolamy, stínící venkovní žaluzie apod. Záleží ale na architektonicko-stavebním řešení a investorovi stavby,“ naznačil možná řešení Aleš Rubina z Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně, který je soudním znalcem v oblasti vzduchotechniky.
„Velký prosklený open space znamená významné pronikání slunečního záření do budovy. Přímá radiace prochází do prostoru, kde generuje teplo. Když Slunce přímo svítí na nějakého člověka uvnitř, dochází ke zvýšení výsledné teploty vzduchu v místnosti a pobytové zóně osob. Výsledná teplota je tak ještě mnohem vyšší. A to je právě problém tohoto druhu kanceláří, kam svítí ze všech stran,“ popsal úskalí současných kancelářských prostor Rubina.
Open space kanceláře často trpí přímou sluneční radiací | Autor: Bruce Mars (Pexels)
V minulosti lidé cíleně stavěli budovy s masivním zdivem a malými okny, aby zabránili pronikání tepelné energie dovnitř. Některé starší stavby, například 150 let staré, dokáží odolat prostupu tepla třeba i týden. „U dřevostavby prostoupí teplo rychle dovnitř, ale zase v noci i rychle ven. Pak existují cihelné nebo betonové konstrukce, panelové domy apod., kdy trvá 24 hodin až tři dny, než tepelná energie prostoupí dovnitř přes zateplovací systémy, stejně dlouho se pak ale dostává zpátky ven,“ upozornil Rubina, který se svým týmem pracoval například na vývoji klimatizační technologie pro chlazení datových center vyvážených do Norska, Ruska nebo arabských zemí.
„Klima se mění. Byli jsme zvyklí na mírnou zimu a mírné léto. Najednou je v zimě -25 stupňů a v létě +35 stupňů. Na tyto extrémy nejsme ještě zvyklí a měli bychom se na ně technicky a technologicky přichystat. Některé normy už na to pamatují, i někteří projektanti už dnes navrhují budovy s ohledem na extrémnější výkyvy počasí, ne každý investor je ale ochotný do toho vložit peníze,“ uvedl odborník na vnitřní prostředí staveb.
Některé systémy významně klimatizují prostor před příchodem zaměstnanců do práce | Autor: Wikimedia Commons
Podle Rubiny se člověk umí mnohem lépe vyrovnat s chladným prostředím, kdy si může snadno obléct několik vrstev, ale v létě, kdy má člověk jen jednu vrstvu šatů, už nemá, jak se vysokým teplotám doma i v práci bránit. „Špatně se vyrovnáváme s teplotními extrémy. Sice se umíme fyziologicky přizpůsobit dlouhodobě teplejšímu nebo dlouhodobě chladnějšímu počasí, ale extrémní střídání teplot nám nedělá dobře. Rozdíl v klimatizovaných prostorách oproti venkovní teplotě by měl být do šesti stupňů Celsia,“ upozorňuje vzduchotechnik. Dalším problémem je také fakt, že klimatizace vzduch odvlhčuje, a to někdy do té míry, až je v letním období extrémně suchý a vysušuje tělesné sliznice. Při pobytu v takové místnosti mohou hrozit záněty nosohltanu, angína, vysychání očí a další zdravotní problémy.
