• Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizaci na nejnovější verzi. Některé funkce portálu nemusí být podporovány.

• Pravděpodobně máte vypnutý JavaScript. Některé funkce portálu nebudou funkční.

„Práce na 3D tiskárně je omezená rozměrem a také délkou tisku. Robot vychází z digitálních dat, která už máme, a přitom umožňuje realizovat ty věci daleko rychleji a ve větším měřítku,“ uvedl Tomáš Medek, vedoucí 3D studia FaVU. Nejčastěji zde pracují s polystyreny, polyuretany či umělým dřevem. Díky novému vybavení mohou studenti a zaměstnanci fakulty pracovat na několikametrových dílech, což bylo dosud možné jen ve spolupráci s jinými pracovišti. Robot navíc může model obrábět z vícero stran.

K vybavení 3D studia patří i 3D tiskárny a také optické skenery. Například zařízení ATOS I snímá povrch digitalizovaného objektu pomocí projektoru a dvou bočních kamer. Snímky se pak v počítači spojí na základě referenčních bodů a výsledkem je virtuální model, se kterým lze dále pracovat. Finální data jsou následně připravena pro export do 3D tiskáren nebo dalších 3D aplikací. Jde o průmyslový skener, který má schopnost digitalizovat i velké objekty. Lze jím tak prakticky naskenovat i lokomotivu, ale zároveň je dost detailní, aby naskenoval například ořech. K dispozici tu mají i skener Artec Eva, který je mnohem menší a umí snímkovat ve vysoké rychlosti, dobře se tak hodí například pro portréty.

Díky kombinaci skenování a následného 3D tisku je možné snadno uspořádat výstavy i na velké vzdálenosti. Studenti FaVU tak měli v minulosti možnost díky spolupráci s americkou School of Visual Arts vystavit svá díla v The SVA Flatiron Gallery na Manhattanu. Stačilo poslat do USA data a exponáty vytiskly tamní tiskárny už na místě. Naopak studenti z New Yorku mohli zase bez nutnosti náročné přepravy vystavovat svá díla v Brně.

Studio, které v sobě snoubí výtvarné umění a moderní technologie funguje na FaVU od roku 2007, kdy bylo jedno z prvních, které začalo využívat 3D technologie jako nástroj a formu uměleckého vyjádření v rámci výuky. „Jako první jsme začali zavádět to, co se nyní nazývá digitální sochařství, do výuky a od té doby v tom kontinuálně pokračujeme,“ uvedl zakladatel ateliéru Michal Gabriel, podle kterého dává virtuální prostor sochařům unikátní možnost si libovolně zoomovat a přiblížit si i sebemenší detail. „Digitální sochařství vlastně umožňuje skicovat v prostoru,“ naznačuje Gabriel, jehož díla mohou Brňané pravidelně potkávat například v rámci mini galerie Šiligrák na Šilingrově náměstí v centru Brna.