Brněnské Vysoké učení technické bylo založeno po dlouhém vývoji na samém sklonku 19. století. Česká škola architektury v Brně pak byla ustavena až po vzniku československého státu, v roce 1919, kdy se naplnily dlouholeté snahy o zřízení samostatného odboru architektury a pozemního stavitelství na tehdejší České vysoké škole technické v Brně. Kniha mapuje další osudy instituce na pozadí „velkých dějin“ celého 20. století a odráží i proměny chápání architektury a architektonické profese jako průvodního jevu proměny společnosti i její kultury. Autor připomíná několik generací architektů, kteří vytvářeli dějiny brněnské architektonické školy. A to nejen těch několik jmen, která se dostala i do povědomí širší veřejnosti, ale především ty ostatní, o nichž se dnes tolik neví. I tito tvůrčí lidé zanechali svůj odkaz, měli své sny a svůj pohled na architekturu. Za uplynulých sto let prošla touto školou celá řada významných pedagogů, například Emil Králík, Bohuslav Fuchs, Bedřich Rozehnal, Miroslav Masák, Ivan Koleček, Ivan Ruller, Jaroslav Drápal či Zdeněk Makovský. Z řad studentů pak vzešli vynikající architekti, za matadory české architektury je možné uvést osobnosti jako Viktor Rudiš, Otakar Diblík, Růžena Žertová, Petr Brauner, Felix Haas nebo Jiří Oplatek. Tato publikace je především poctou všem, kteří za posledních sto let utvářeli brněnskou architekturu. Kniha vyšla v česko-anglické jazykové mutaci.

1. vyd.

Fakulta architektury VUT, Brno, architektura, historie

991 Kč

Vazba: pevná vazba

Počet kusů