Tradice a inovace ve stavební kultuře - raději společně než proti sobě

Tradition and innovation in the "Baukultur" - together rather than competing with each other

lecture

Czech

Prostřednictvím Davoské deklarace ministrů kultury z roku 2018 se evropské státy přihlásily k závazku udržet vysokou úroveň stavební kultury („Baukultur“) jako významného projevu evropské identity a diverzity. To se vztahuje jak k péči o zděděné hodnoty stavebního prostředí, tak k jeho adaptaci pro současné a budoucí potřeby. V duchu Deklarace se příspěvek zaměřuje na chápání tradice a inovace v architektonické rozpravě a dokládá, že pojetí, podle kterého jde o dva oddělené a někdy dokonce protichůdné přístupy, je historicky překonané. Takové pojetí odráží ideologické, „modernistické“ chápání světa, jež staví arbitrárně vymezenou „současnost“ proti „minulosti“. Životní praxi je ve skutečnosti bližší postoj, který se v příspěvku označuje jako tradicionalistický a který nazírá svět jako časoprostorové kontinuum. Tradiční materiály, tradiční technologie a tradiční vzhled mohou být ve skutečnosti vitálnější a udržitelnější než „ne-tradiční“ vynálezy; naopak nedávné „moderní“ inovace se mohou brzy proměnit v předmět konzervace a památkové ochrany.

Through the Davos Declaration of the Ministers of Culture (2018), the European State Parties have committed themselves to maintaining a high level of building culture (“Baukultur”) as a significant manifestation of European identity and diversity. This applies both to the protection of the inherited values of the built environment and its adaptation to current and future needs. Following the spirit of the Declaration, the paper focuses on understanding tradition and innovation in the architectural debate and corroborates that the concept of two separated and sometimes even conflicting approaches is historically obsolete. Such a concept reflects an ideological, “modernist” understanding of the world that pits arbitrarily defined “present” against “past.” An opposite attitude is closer to the reality of life, seeing the world as a space-time continuum; the article describes it as “traditionalistic.” Traditional materials, technologies, and appearance may in fact be more vital and sustainable than “non-traditional” inventions; on the contrary, recent “modern” innovations may soon become the subject of conservation and heritage protection.

Architektura; modernismus; tradicionalismus; památková péče; udržitelnost; Davos Declaration 2018; Baukultur;

Architecture; modernism; traditionalism; heritage conservation; sustainability; Davos Declaration 2018; Baukultur;

HORÁČEK, M.

27. 9. 2021

STUBA

Bratislava