Detail předmětu

Umění objektu - letní

FaVU-3UOB-LAk. rok: 2010/2011

Vývoj umění může být do jisté míry charakterizován kolísáním zobrazující a nezobrazující funkce umění. Umění jako "zhmotnění ideje", kdy je v platónském smyslu prvotní forma, která dává tvar hmotě - materiálu, které představuje vůdčí princip evropské porenesanční tradice, je střídáno "vpády" jako by odvrácené strany evropské tradice. Je tomu tak i doslova, protože mimoevropské umění, ať již se jedná o primitivistickou redukci tvaru a prostoru u kubistů či procesuálnost abstraktního expresionismu, hraje většinou nějakou roli. Za takový vpád - subverzi zobrazující tradice - i když stále stojící na platformě re-prezentace lze považovat případy aktivního zapojení hmoty (například voskové sochy - M. Rossa a dalších, viz G. Didi-Huberman, Rovina materiálu. Tvárnost, znepokojení, přežívání, Umění XLVI/1998). Huberman poukázal na přežívající předpoklad konstituce umění jako duality forma - hmota či forma - duch vycházející z platónsko - kantovské linie. "Objekt" v (širokém smyslu zahrnujícím ne jen to co se skrývý pod spontánním označením "objektové umění") může být definován jako stále přítomná výzva evropské tradici umění od renesance po současnost, založené na dualitě ideje, formy a hmoty. Můžeme ho tedy pokládat za onu subverzivní stranu tradice, která je jakoby stále přítomna, a která se čas od času vynoří, aby posunula umění dál, popřípadě ho vyvedla z krize. Rozvinutím této teze však můžeme dospět dál za hranice objektu jako předmětu a uvažovat například v rovině transparence (fotografie) apod. Tuto pozici "mimo", která narušuje či excituje systém například reflektoval (i když v poněkud jiném smyslu) název výstavy objektového a instalačního umění v němž je slovo objekt přetvořeno jazykovou hříčkou v "abject" (Abject Art - repulsion and desire in american art, Whitney Museum of America, 1993) Kromě zájmu o hmotu, materiál a tělesnost ("bodily ego" Georges Bataille) s aluzí na "nečistý" materiál užitý ve výtvarném díle upozorňuje hříčka se slovem objekt na úlohu objektu (v moderním umění přinejmenším od dob Duchampa) konfrontovat dominantní kulturu.
Cílem projektu by byla fenomenologická deskripce a následná filozoficko-historická analýza vedoucí ke konstrukci imanentní umělecké katagorie pojmenovávající a definující specifický druh.výtvarných děl relevantní pro naše téma. Metodologie by spojovala hledisko historické se synchronním pohledem na paralelní, inverzní, komplementární apod. jevy vycházející z imanentní výtvarné problematiky a rovněž ze širšího diskurzu o umění.


Jazyk výuky

čeština

Výsledky učení předmětu

Znalost umění ubjektu v historické perspektivě.

Prerekvizity

Dobrá znalost historie umění.

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT..

Způsob a kritéria hodnocení

Ústní zkouška.

Osnovy výuky

- kunstkomory 16. stol. - přírodní objekty, neobvyklé objekty vytvořenéí lidskou rukou
objekt v trompe l´oeil
- objekt v předválečné a meziválečné avantgardě (Rykr x Pešánek)
magický objekt, objekt - relikt, objekt - asambláž, dadaistický a surrealistický objekt, Hudeček, Zívr, Lacina, Gross)
- konkrétní předměty jako "morfologické metafory" (Railich - fotografie)
- přirodní objekt a přirodní interpretovaný objekt (Skála)
přírodní objekty aplikované do díla - "pomatené objekty"
nalezené objekty - objets trouvés ... (Rykr)
- objekt jako antiumělecká manifestace - Duchamp, ready-made - objekt odcizený svému účelu umělcovou volbou - neestetické hledisko
- objekt jako nalezený předmět a jako nalezená forma (ovoid, koule, krychle...)
- objekt v 50. a 60. letech, pop-art
- Surrealismus a objekt
- Joseph Cornel
- Socha x objekt
- sochy - objekty, voskové sochy - Makovský, Rosso, Štursa,
- Obraz - objekt; obrazy - reliéfy, 60. léta
- minimalistický objekt

Učební cíle

Charakteristika umění objektu XX. století jako výtvarného druhu sui generis, a to na základě konfrontace formálních a receptivních rozdílů mezi objektem a sochou, objektem a obrazem; vztah k médiu prostoru, materiálu atd. Historické vnímání objektového umění jako paralelního média vytvářejícího subverzivní stranu k evropské tradice reprezentace - jeden z příkladů strategie "anti-umění".



Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Přednáška, konzultace.

Základní literatura

Antonin Kosik, "Paradox výtvarného kritika", in: Michal Blažek Sochy (katalog k vystavě), Praha 2000
G. Didi-Huberman, Rovina materiálu. Tvárnost, znepokojení, přežívání, Umění XLVI/1998
Petr Rezek "K jednomu programu a jeho impulzům", in: České umění 1939 - 1999 Programy a impulzy (sborník sympozia) s. 121 - 123, AVU v Praze

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program VUD doktorský

    obor , 1 ročník, letní semestr, volitelný
    obor , 2 ročník, letní semestr, volitelný

  • Program VUD doktorský

    obor , 1 ročník, letní semestr, volitelný
    obor , 2 ročník, letní semestr, volitelný
    obor , 3 ročník, letní semestr, volitelný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

13 hod., nepovinná

Vyučující / Lektor