Prof. Javier Aizpurua působí jako výzkumník ve Španělské národní radě pro výzkum (CSIC) v Centru fyziky materiálů v baskickém San Sebastian, kde vede skupinu Teorie nanofotoniky. Jeho hlavním výzkumným zájmem je studium interakcí mezi světlem a hmotou v nanorozměrech se zvláštním důrazem na optickou odezvu kovových nanoantén a kvantové efekty v plazmonice.

• 
  

  Vyvinul teoretické modely a výpočty, které pomohly pochopit excitaci povrchových plazmonů v různých spektroskopických a mikroskopických technikách. Studium optické odezvy v extrémních nanostrukturách nasměrovalo jeho vědeckou kariéru a dovedlo ho k vedoucí úloze ve výzkumu kvantové plazmoniky na světové úrovni, přičemž v této oblasti přispěl několika zásadními příspěvky, mezi něž patří předpověď tunelování v plazmonických mezerách na optických frekvencích nebo identifikace nového režimu v optomechanice zahrnujícího molekulární vibrace v plazmonických dutinách.

Prof. Christian Bauer vystudoval obor strojní inženýrství, promoval v roce 1991 na Univerzitě Stuttgart. V roce 2000 dokončil doktorské studium v oboru hydrauliky. V roce 2008 nastoupil po několika letech praxe v průmyslu na Technickou univerzitu ve Vídni. V současné době působí tamtéž jako děkan Fakulty strojního a průmyslového inženýrství.

Prof. Dr. Elina Gaile-Sarkane je prorektorkou pro akademické záležitosti na Rižské technické univerzitě. V minulosti působila jako děkanka Fakulty inženýrské ekonomiky a managementu a předsedkyně senátu. Její vědecké a akademické zájmy souvisejí s řízením inovací, transferem technologií, vývojem nových produktů a řízením strategií a změn.

• 
  

  Byla garantkou doktorského studijního programu Ekonomika a management a školitelkou mnoha doktorandů. Jako konzultantka se také podílela na tvorbě mnoha doktorských prací, a to jak v Lotyšsku, tak v zahraničí. Je také expertkou Lotyšské akademie věd; v oblasti akreditace a zajišťování kvality na vysokých školách spolupracuje s několika organizacemi, včetně ACEEU, ACSUG a EQUAA.

Prof. Detlef Günther vystudoval chemii na Univerzitě Martina Luthera v Halle-Wittenbergu (Německo), kde v roce 1990 získal doktorát z analytické chemie. Následně nastoupil do Ústavu biochemie rostlin v Halle. V roce 1994 byl postdoktorandem na Memorial University Newfoundland (Kanada), v roce 1995 pracoval na Ústavu izotopové geologie a nerostných zdrojů na ETH v Curychu.

• 
  

  Posléze působil jako vyučující na katedře chemie (Laboratoř anorganické chemie ETH Curych), v červenci 2003 byl jmenován docentem. V únoru 2008 byl pak povýšen na řádného profesora pro obor analýzy stopových prvků a mikroanalýzy. Jeho výzkum je zaměřen na vývoj přístrojů a metod pro analýzu stopových prvků a stanovení izotopových poměrů. Od roku 2014 je členem Německé akademie věd Leopoldina. Od ledna 2015 do roku 2020 působil na ETH Zurich na pozici viceprezidenta pro výzkum a korporátní vztahy a poté od roku 2021 do roku 2022 na pozici viceprezidenta pro výzkum.

Chris Hill je mediální kurátorka a umělkyně, jež v současné době působí na California Institute of the Arts, kde po šest let zastávala funkci proděkanky Film/Video School. Magisterský titul získala na SUNY Buffalo (1984), posléze působila jako kurátorka videa v uměleckém prostoru Hallwalls.

• 
  

  Publikovala rozhovory s osobnostmi české alternativní kultury před rokem 1989 (Walking Trips in Czech Lands, 1996), byla kurátorkou výstavy Surveying the First Decade: Videoart a alternativní média v USA (1996). Vyučovala na Antioch College (Ohio), kde se podílela na kurátorství čtyř dokumentárních institutů (1997-2001), včetně výzkumů o zemích Latinské Ameriky a střední a východní Evropy. Ve svém výzkumu a publikacích se zabývala tvorbou současných umělců, jež znovuobjevuje experimentální film a grassroots videoprojekty z počátku 70. let; krizí věznění v USA, taktickými mediálními iniciativami v reakci na mimořádnou situaci ve vzdělávací komunitě, a včelařstvím. V roce 2019 pobývala na umělecké rezidenci v Agosto Foundation v Praze.

Prof. Alan Chalmers je profesorem vizualizace na Univerzitě Warwick, (Velká Británie) a bývalým Royal Society Industrial Fellow (program pro mobilitu talentovaných vědců a inženýrů z průmyslu a akademické sféry umožňující přechod mezi těmito dvěma sektory). Magisterský titul obdržel v roce 1985 na Rhodosské univerzitě, doktorát dokončil na Bristolské univerzitě v roce 1991.

• 
  

  Je bývalým viceprezidentem ACM SIGGRAPH, publikoval více než 265 článků v časopisech a na mezinárodních konferencích o virtuálních zážitcích, virtuální archeologii a HDR, úspěšně vedl 51 doktorandů a byl řešitelem mnoha grantů jak na úrovni Velké Británie, tak EU. Je zástupcem Velké Británie v IST/37, jenž posuzuje standardy v rámci MPEG, poradcem STEM na místní škole, radním a v současné době také místostarostou města Kenilworth, kde žije.

Shraga Shoval získal v r. 1985 titul B.Sc. a a v roce 1987 titul M.Sc. v oboru strojního inženýrství na Technionu – Izraelském technologickém institutu (oba s vyznamenáním). V letech 1987-1990 pracoval v Australské organizaci pro vědu a výzkum CSIRO, v divizi výrobních technologií v Sydney.

• 
  

  V roce 1994 dokončil svůj doktorát na Laboratoři mobilní robotiky na Univerzitě v Michiganu v Ann Arbor. V roce 1994 se připojil k Fakultě průmyslového inženýrství a managementu na Technionu jako vedoucí Laboratoře robotiky a počítačově integrované výroby. V letech 1996-1997 pracoval jako konzultant pro Chrysler Corporation na vývoji prvního bezpilotního vozidla pro jejich zařízení Automatického testování trvanlivosti (ADR) na testovací dráze Chrysler v Chelsea, Michigan. Od roku 1998 pracuje na Ariel University, kde byl v letech 2000-2007 a 2009-2015 předsedou katedry průmyslového inženýrství a managementu. Od roku 2017 je děkanem Fakulty inženýrství na Ariel University.
  Prof. Shoval je autorem více než 200 vědeckých publikací. Jeho současné výzkumné oblasti zahrnují vývoj mobilní robotiky a autonomních systémů, plánování pohybu, bezpečnost silničního provozu a důvěryhodnou autonomii.

Prof. Sabine Seidler vystudovala materiálové inženýrství na Univerzitě Martina Luthera v Halle-Wittenbergu. Od roku 1996 je profesorkou nekovových materiálů na Technické univerzitě ve Vídni. V letech 2007-2011 působila tamtéž jako prorektorka pro výzkum, v letech 2011-2023 pak na pozici rektorky.

• 
  

  Je činná také v různých dozorčích radách v Rakousku i v zahraničí, mimo jiné také jako členka dozorčí rady Helmholtzova centra HEREON v Geesthachtu a ve společnosti AMAG Austria Metall AG. Předsedá správní radě Přírodovědného muzea ve Vídni, od ledna 2020 do září 2023 byla prezidentkou sdružení Univerzity Rakousko (Österreichische Universitätenkonferenz).

Nasrin Seraji je architektka a pedagožka, která vyučovala na řadě škol, včetně The Architectural Association (Velká Británie), Kolumbijské univerzity a Princetonské univerzity (USA). Působila jako děkanka ENSAPM (Francie), profesorka a vedoucí Institutu pro umění a architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni a také jako profesorka a vedoucí katedry architektury na Cornellově univerzitě.

• 
  

  Ve své praxi a výzkumu se zaměřuje na kolektivní bydlení a také na nové modely urbanismu, které nazývá „Integrative Architecture©“. Její kniha a výstava Housing Substance of Our Cities je kritickým pohledem na sto let kolektivního bydlení v Evropě, který sleduje a popisuje podmínky, v nichž kolektivní bydlení vznikalo a přispělo k současné podobě moderních evropských měst. Podílela se na knize From Crisis to Crisis: debates on why architecture criticism matters today, jež zkoumá, jak mohou čtení, psaní a kritika řešit naléhavé problémy, kterým dnes architektura čelí. Její připravovaná kniha o architektonickém vzdělávání vyjde v nakladatelství Actar. Má za sebou řadu přednášek v Evropě, Severní Americe, Asii a Jižní Africe, působila jako členka Královského institutu britských architektů, je nositelkou Řádu „Arts et Lettres“ a Řádu za zásluhy ve Francii.

Prof. Jarmo Takala působí od roku 2018 na pozici prorektora na univerzitě v Tampere ve Finsku. Dříve působil jako prorektor pro vědu a doktorské studium (2017-2018), děkan (2014-2016) a proděkan (2011-2013) Fakulty informatiky a elektrotechniky a jako vedoucí katedry počítačových systémů (2001-2012) na Technické univerzitě v Tampere (TUT) ve Finsku.

• 
  

  Od roku 2000 je držitelem profesorského titulu v oboru výpočetní techniky. Působil také ve výzkumných centrech Nokia a VTT-Automation. Na TUT získal titul M.Sc. (hons) v oboru elektrotechniky a titul Dr.Tech. v oboru informačních technologií. Je spolušéfredaktorem časopisu Springer Journal on Signal Processing Systems. V letech 2007-2011 byl přidruženým redaktorem a oblastním redaktorem časopisu IEEE Transactions of Signal Processing, a v letech 2012-2013 předsedal technickému výboru IEEE Signal Processing Society pro návrh a implementaci systémů zpracování signálů.

Prof. Humberto Varum je řádným profesorem na Katedře stavebního inženýrství Fakulty inženýrství Univerzity v Portu (Portugalsko), kde v minulosti působil rovněž jako garant doktorského studijního programu Stavební inženýrství a zástupce koordinátora výzkumné skupiny CONSTRUCT. Od října 2010 je čestným lektorem na Katedře stavebního, environmentálního a geomatického inženýrství na University College of London (Velká Británie).

• 
  

  Vyučoval na univerzitě La Sapienza (Itálie), od roku 2016 působí také jako hostující profesor na Univerzitě Fuzhou (Čína). Mezi lety 2009 a 2010 pracoval v roli národního experta v Joint Research Centre Evropské komise. Od roku 2015 je členem řídicího orgánu Stavebního institutu Univerzity v Portu, od roku 2019 pak jeho prezidentem. Od roku 2018 je členem Academia de Ingeniería México. Od roku 2019 je externím výzkumným pracovníkem Skupiny pro řízení rizik katastrof v sociální infrastruktuře a nízkonákladovém bydlení (GERDIS) na Pontificia Universidad Católica del Perú.