čeština

Studium předmětu poskytuje posluchačům znalosti a informace, které dávají předpoklady pro rozvoj inženýrské kreativity a schopností orientovat se v problematice znečišťování životního prostředí, zejména důsledky a dopady průmyslu. Studium zároveň umožní orientaci v praktických metodách minimalizace těchto dopadů i možností z pohledu trvale udržitelného rozvoje.

Student má znalosti odpovídající prvním dvěma semestrům fakulty strojního inženýrství.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.

Pro udělení zápočtu student vypracuje semestrální práci na zadané téma. Zkouška probíhá převážně písemnou formou: před započetím zkoušky si student vylosuje pět otázek; následně je písemně vypracuje. Po písemné části zkoušky následuje osobní pohovor se studenty, kteří při testu nezískali dostatečný počet bodů. Pokud studentovi nevyhovuje písemná forma kontroly znalostí, má možnost přímo přistoupit k osobnímu přezkoušení.

Typ (způsob) výuky:

Přednáška: 26 hod. nepovinná

Osnova:

1. Úvod do teorie ochrany životního prostředí.
2. Stručný přehled legislativy na úseku ochrany ŽP. Zákon o životním prostředí, zákon o ochraně přírody a krajiny.
3. Globální problémy ŽP - globální oteplování, zeslabování ozonové vrstvy ve stratosféře, kyselá atmosférická depozice, ohrožení biologické diverzity.
4. Ekologické světové a domácí havárie. Následky na životním prostředí.
5. Vývoj a příčiny negativních dopadů produkce a spotřeby na životní prostředí.
6. Negativní dopady zemědělství na krajinu, půdu a vodu, ovzduší.
7. Vliv průmyslových odvětví na životní prostředí v členění podle míry ovlivnění.
8. Negativní dopady dopravy a ostatních odvětví národního hospodářství.
9. Využití obnovitelných zdrojů energie.
10. Technologie ochrany vod – způsoby čistění odpadních vod.
11. Ochrana ovzduší – rozptyl škodlivin, zachycování tuhých emisí.
12. Ochrana půdy – technologie dekontaminace zemin.
13. Fyzikální znečistění – hluk, elektromagnetické záření, ionizující záření, teplené znečištění.


Cvičení: 13 hod. povinná

Osnova:

1. Zadávání semestrálních prací. Růst spotřeby zdrojů a růst lidské populace.
2. Degradace půdy.
3. Kontaminace vod (oceán, řeky, podzemní zásoby vody).
4. Produkce odpadů (kvantita, toxicita).
5. Stabilita ekosystémů.
6. Nerostné surovinové zdroje ČR a jejich racionální využívaní.
7. Exkurze v kotelně spalující biomasu.
8. Exkurze v dispečinku podniku TEZA.
9. Zdroje energie a látek v přírodě.
10. Koloběh vody v přírodě.
11. Účinky znečisťujících látek v ovzduší na člověka.
12. Ochrana zemědělské půdy.
13. Prezentace semestrálních prací.

Cílem výuky je navodit soulad technického myšlení budoucích bakalářů/inženýrů se základními environmentálními zásadami (minimalizace negativního vlivu průmyslu na životní prostředí). Posluchači se seznamují s možností snižování škodlivých emisí všeho druhu, snižování znečisťujících látek povrchových a podzemních vod, snižování negativního dopadu fyzikálně-technických technologií na vodu, půdu a ovzduší.

Povinná účast studentů se týká pouze cvičení; při nich je prováděna prezence přítomných studentů. Poznámky ze zameškaných cvičení je nutné doplnit a předložit ke kontrole vyučujícímu.

Časopisy Odpady, Odpadové fórum, Ochrana ovzduší, Vodní hospodářství, Česká energetika, Alternativní energie
G. Kiely. 1998. Environmental Engineering. New York: McGraw-Hill, 1998. 979 p. ISBN 0-07-709127-2.
Klass, DL. 1998. Biomass for Renewable Energy, Fuels, and Chemicals. San Diego: Academic Press/Elsevier, 1998. 651 p.
Věstník MŽP