čeština

Absolvováním předmětu studenti získají komplexní přehled o problematice zajišťování spolehlivosti u složitých technických systémů a zejména vozidel a strojů.

Student by měl mít základní znalosti z oblasti pravděpodobnosti a statistiky. Dále by měl mít základní znalosti z oblasti konstruování ve strojírenství nebo elektrotechnice.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.

Způsob a kritéria hodnocení se řídí články 10 až 13 Studijního a zkušebního řádu VUT.
Podmínky udělení zápočtu: Znalost podstaty a vzájemných souvislostí probíraných problémů a schopnost praktické aplikace jednotlivých metod a postupů. Základní podmínkou udělení zápočtu je účast na cvičení.
Zkouška: Při zkoušce jsou prověřovány znalosti teoretických základů spolehlivosti a technik používaných při zabezpečování spolehlivosti vozidel a strojů. Schopnost praktické aplikace teoretických poznatků je prověřována při řešení praktických úloh. Zkouška se skládá z písemné a ústní části.

1. Úvod do spolehlivosti, standardizace ve spolehlivosti, program spolehlivosti.
2. Základní definice a pojmy.
3. Základy pravděpodobnosti. Statistické nástroje používané ve spolehlivosti.
4. Modelování spolehlivosti prvků.
5. Modelování spolehlivosti neopravovaných systémů.
6. Modelování spolehlivosti opravovaných systémů. Metody analýzy spolehlivosti I.
7. Metody analýzy spolehlivosti II.
8. Udržovatelnost a zajištěnost údržby.
9. Technická diagnostika.
10. Základy zkoušek spolehlivosti. Zkrácené a zrychlené zkoušky spolehlivosti.
11. Určovací a ověřovací zkoušky spolehlivosti. Zkoušky růstu bezporuchovosti.
12. Sledování a vyhodnocování spolehlivosti v provozu.
13. Ekonomické aspekty zabezpečování spolehlivosti.

Cílem předmětu je seznámit studenty s moderními přístupy a metodami používanými pro zajištění spolehlivosti u složitých technických systémů a zvláště u vozidel a strojů. Úkolem předmětu je objasnění základů teorie spolehlivosti a vyložení základních technik používaných při zajišťování spolehlivosti v průběhu celého životního cyklu sytému. Dalšími úkoly jsou objasnění problematiky údržby, objasnění problematiky zkoušek spolehlivosti, vysvětlení základních aspektů souvisejících se zajišťováním spolehlivosti v provozu a vysvětlení ekonomických aspektů zajišťování spolehlivosti.

Účast na cvičeních je povinná, kontrolu účasti provádí vyučující. Forma nahrazení zameškané výuky se řeší individuálně s garantem předmětu.

Blischke, W.R. – Murthy D.N.P. Reliability: Modeling, Prediction, and Optimization. New York: John Wiley & Sons, 2000. (EN)
Holub, R. – Vintr, Z. Spolehlivost letadlové techniky (elektronická učebnice). Brno: VUT v Brně, 2001. (CS)
Kececioglu, D. Reliability Engineering Handbook, Vol. 1 & 2. New York: Prentice Hall, 1991. (EN)

Daněk, A. Teorie obnovy dopravních prostředků. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 1999. (CS)
Havlíček, J. aj. Provozní spolehlivost strojů. Praha: SZN, 1989. (CS)
Holub, R. Zkoušky spolehlivosti. Brno: VA Brno, 1992. (CS)
Mykiska, A. Bezpečnost a spolehlivost technických systémů. Praha: ČVUT, 2004. (CS)
Stodola, J. Provozní spolehlivost a diagnostika. Brno: VA Brno, 2002. (CS)