čeština

Absolvent kurzu je schopen:
- získat základní, v technické praxi dobře použitelné znalosti a dovednosti z oblasti vláknové senzorové techniky a optických vláknových senzorů
- diskutovat návrh základní koncepce měřicího řetězce,
- určit optimální metodu měření,
- definovat měřená data a
- popsat, zpracovat a vyhodnotit naměřené výsledky a
- další.

Absolvent kurzu získá základní teoretické znalosti a praktické dovednosti z oblasti snímačů a metod měření nejfrekventovanějších neelektrických veličin, včetně návrhu koncepce měření, zpracování a vyhodnocení výsledků.

Jsou požadované znalosti na úrovni bakalářského studia (BMFV) a platné přezkoušení pro kvalifikaci pracovníků pro samostatnou činnost (ve smyslu §6 Vyhlášky).

Absolvent, který si zapíše kurz, by měl být chopen:
- popsat jednotlivé druhy (typy) senzorů,
- vysvětlit používané modulace u senzorů,
- popsat a vyjmenovat analogové a číslicové senzory a metody měření,
- vysvětlit interferenčni jevy a z nich vyplývající možnosti
- diskutovat a vysvětlit jednotlivé typy interferometrů
- definovat a navrhnout základní bloky měřicích systémů,
- dokázat změřit základní fyzikální veličiny a
- diskutovat aplikační možnosti, příp. další.

Zájemce o kurz by měl být vybaven znalostmi základních fyzikálních a elektrotechnických principů.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT. Laboratorní (numerická) výuka je povinná, řádně omluvené zameškané laboratorní cvičení (maximálně dvě) lze po domluvě s vyučujícím nahradit (obvykle v zápočtovém týdnu). Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví obvykle i každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.
Metody vyučování zahrnují přednášky a laboratoře. Student odevzdává dva samostatné elaboráty.

Zkouška je zaměřena na ověření znalostí (orientace) absolvovaného kurzu. Má povinnou písemnou a laboratorní (numerickou) a nepovinnou ústní část.
laboratorní výuka 0 - 40
písemná část zkoušky 20 - 50
ústní část zkoušky 0 - 10

MSNV 20013 -14
Definice oboru, popis jednotlivých veličin, využití v automatizační technice, robotice, defektoskopii a dalších oborech. Etalonáž základních veličin, měřicí kanál, systém, statická a dynamická měření fyzikálních veličin. Výhody měření neelektrických veličin elektrickými metodami. Definice snímače. Základní vlastnosti a požadavky. Fyzikální model snímače. Rozdělení snímačů.
1. Úvodní přednáška
Seznámení se strukturou (vymezením vůči BMFV), organizací a obsahem kurzu. Požadavky, zkouška, základní a doporučená literatura. Připomínky, dotazy atd.
2. Snímače a měření polohy a rozměrů.
2.1 Odporové
2.2 Kapacitní
2.3 Indukčnostní
2.4 Optoelektronické
2.5 Speciální
3. Snímače a měření rychlosti a zrychlení (přímočaré, úhlové)
3.1 Přímé měření rychlosti
3.2 Korelační měření rychlosti
3.3 Relativní měření rychlosti
4. Snímače a měření sil (momentu), tlaku a hmotnosti.
4.1 Měření mechanického napětí (přímé a nepřímé)
4.1.1 Deformační členy, převod na polohu
4.1.2 Intrinsický převod
4.2 Odporové tenzometry
4.3 Kapacitní tenzometry
4.4 Rezonanční tenzometry
4.5 Piezoelektrické tenzometry
4.6 Magnetoelastické a magnetoanizotropní tenzometry
4.7 Snímače s OV
4.8 Snímače na fotoelastickém principu
4.9 Přenos signálu z pohyblivých částí
5. Snímače a měření vibrací, vibrační analýza (defektoskopie).
6. Snímače a měření teploty, tepla, tepelného toku.
6.1 Dotykové
6.2 Bezdotykové
7. Snímače a měření vlhkosti, hladiny a průtoku.
7.1 Sorpční a absorpční snímače vlhkosti
7.2 Měření rosného bodu
7.3 Spojité a nespojité hladinoměry
7.4 UZ a radarové hladinoměry
7.5 Objemové a hmotnostní průtokoměry
7.6 Průtok v otevřených kanálech
8. Snímače a měření hustoty a viskozity
8.1 Hustoměry
8.2 Měřiče viskozity
9. Snímače a měření záření (ultrafialového, viditelného, infračerveného).
9.1 Snímače a měření UV
9.2 Snímače a měření VIS
9.3 Snímače a měření IR
10. Snímače a měření ionizujícího záření, složení látek a parametrů životního prostředí.
10.1 Plynové snímače (detektory)
10.2 Polovodičové snímače (detektory)
10.3 Analyzátory
11. Chemické snímače a biosnímače.
11.1 Na fyzikálním principu
11.2 Na fyzikálně-chemickém principu
11.3 Na optickém principu
11.4 Na chromatografickém principu
11.5 ESR spektometry
12. Optické snímače a OVS.
12.1 Snímače turbidity
12.2 Snímače absorbtance (forokolorimetry)
12.3 Snímače nefelometrické
12.4 Snímačerefraktometrické
12.5 OVS
13. Snímače a měření v zabezpečovací technice (monitorování, ochrana objektů atd.).
14. Snímače a měření ostatních veličin, speciální metody a obvody pro měření fyzikálních veličin. Další směry rozvoje senzorové techniky.

Cílem kursu je seznámit posluchače se základní teorií, moderními principy a konstrukcemi snímačů fyzikálních veličin a poskytnout znalosti pro jejich návrh a optimální využití nad rámec bakalářského kurzu BMFV. Dále jim prezentovat základní problémové oblasti snímačové techniky (parazitní vlivy, kalibrace, diagnostika apod.) a jejich eliminaci. Hlavním úkolem kursu je inženýrská znalost základů senzorové techniky (informatiky) fyzikálních veličin, které představují v průmyslové i vědecké praxi minimálně 93 % všech měření.

Laboratorní výuka je povinná, řádně omluvené zameškané laboratorní cvičení (maximálně dvě) lze po domluvě s vyučujícím nahradit (obvykle v zápočtovém týdnu). Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví obvykle každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

ĎAĎO,S.-KREIDL,M.: Senzory a měřicí obvody. ČVUT Praha, 1996 (CS)
ZEHNULA,K.: Čidla robotů. Praha SNTL, 1990 (CS)
ZEHNULA,K.: Snímače neelektrických veličin, SNTL Praha, 1986 (CS)

ĎAĎO,S.-BEJČEK,L.- PLATIL,A.: Měření průtoku a hladiny. Ben Praha 2005, (CS)
Internet