Detail předmětu

Úvod do molekulární biologie a genetiky

FEKT-AMOLAk. rok: 2013/2014

Předmět Úvod do molekulární biologie a genetiky poskytuje studentům znalosti o základech současné biomedicíny založené na velmi dynamicky se rozvíjejících poznatcích vědy a kombinované se zapojením technických (především materiálových) a chemických věd. Každoročně aktualizovaný přednáškový kurz začíná detailnějším přiblížením struktury a funkce eukaryontních buněk, pokračuje přednáškami o expresi a regulaci genů, metabolismu proteinů, buněčné signalizaci a interakcích mezi buňkami, a je zakončen sérií přednášek o současných trendech biomedicínského výzkumu a jeho možnostech v humánní medicíně. Závěrečná série přednášek je zaměřena na kmenové buňky a buněčnou terapii, tkáňové inženýrství, nádorovou biologii, strukturní a funkční genomiku, genetické inženýrství a molekulární diagnostiku. Přednášky jsou doplněny praktickou výukou, vždy tematicky korespondující s přednáškami.

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

5

Garant předmětu

prof. Ing. Petr Dvořák, CSc.

Zajišťuje ústav

Lékařská fakulta (LF MU)

Výsledky učení předmětu

Po absolvování předmětu jsou studenti seznámeni a mají základní znalosti o:
Struktuře a funkcích eukaryontních buněk
Přenosu genetické informace, možnostech její regulace a využití znalostí z molekulární genetiky člověka v medicíně včetně genetického inženýrství a molekulární diagnostiky
Nádorové transformaci buňky a možných strategiích léčby nádorových onemocnění
Biologii kmenových buněk a souvislostech s tkáňovým inženýrstvím a buněčnou terapií
Struktuře a organizaci lidského genomu a mechanizmech poškození a opravy DNA v souvislosti se stabilitou genomu a vznikem geneticky podmíněných chorob.

Prerekvizity

Studenti, kteří studují předmět Úvod do molekulární biologie a genetiky, by měli mít dobré základy obecné biologie člověka ze středních škol. Dále předmět předpokládá obecné znalosti z chemie a schopnost pochopit souvislosti mezi biologií, genetikou a technicky orientovanými obory, které jsou podstatné pro vývoj nových biomedicínských technologií.

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Výuka předmětu je založena jednak na strukturovaných přednáškách, které sumarizují základní principy biologických fenoménů v kontextu nejnovějších vědeckých poznatků daného tématu nebo vědní oblasti a jednak na praktické výuce, kde jsou studentům v experimentu nebo formou semináře demonstrovány dokreslující detaily k většině přednášek. Přednášky nejsou zpravidla založeny na učebnicových datech, ale čerpají z nejnovější časopisecké literatury, mnohdy publikované samotnými přednášejícími. Praktická interaktivní výuka čerpá z experimentální práce, která na garantujícím pracovišti běžně probíhá.

Způsob a kritéria hodnocení

Závěrečná zkouška je skládána formou tzv. multiple choice testu. Každý test obsahuje po třech otázkách z 15 tematických sekcí, a to jak z přednášek, tak i z praktických cvičení. Zkouška je zaměřena na testování základních znalostí a pojmů z molekulární biologie a genetiky.

Osnovy výuky

buněčná organizace živých systémů
struktura a funkce buněčných organel
přenos a regulace genetické informace
syntéza a metabolizmus proteinů
buněčné membrány a energetický metabolizmus buněk
buněčné jádro a struktura chromozomů
cytoskeletární aparát buněk
buněčný cyklus a mitóza
mezibuněčné interakce a buněčné signálování
kmenové buňky a strategie buněčné terapie
nádorová transformace buněk
základy Mendelovské genetiky
poškození a oprava DNA v souvislosti se stabilitou genomu
genetické inženýrství a základy molekulární diagnostiky

Učební cíle

Cílem předmětu je vzdělat studenty v oblastech buněčné a molekulární biologie a genetiky s přesahem do vývoje nových (bio)technologií a strategií souvisejících se zdravím člověka.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu. Účast na přednáškách je vzhledem k jejich každoroční aktualizaci předpokladem úspěšného absolvování předmětu a praktika jsou povinná.

Základní literatura

ALBERTS, Bruce et al. Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. 2. vyd. Ústí nad Labem: Espero 
Publishing, 2006. ISBN 80-902906-2-0. 
 (CS)
CAMPBELL, Neil a Jane REECE. Biologie, 1. vyd. Computer press, 2006. ISBN 80-251-1178-4. (CS)
NEČAS, Oldřich et al. Obecná biologie pro lékařské fakulty. 3. přepracované vyd. Jinočany: H+H, 2000. ISBN 80-86022-46-3. (CS)

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program BTBIO-A bakalářský

    obor A-BTB , 1 ročník, letní semestr, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., nepovinná

Vyučující / Lektor

prof. Ing. Petr Dvořák, CSc.

Osnova

1. Buněčná organizace živých systémů
2. Buněčná paměť
3. Transkripce
4. Translace
5. Regulace genové exprese
6. Replikace DNA
7. Biomembrány a transformace energie
8. Transport látek
9. Organizace buněčného jádra
10. Cytoskelet a molekulární motory
11. Buněčný cyklus
12. Buněčné signalizace
13. Klonování a kmenové buňky

Laboratorní cvičení

26 hod., povinná

Vyučující / Lektor

Ing. Helena Vítková, Ph.D.

Osnova

1. Virusy bakterií: plaky bakteriofága, stanovení titru bakteriofága.
2. Prokaryontní buňky: nativní preparáty sinic, Gramovo barvení - trvalé preparáty bakterií.
3. Eukaryontní buňky, cytochemické metody studia buněk: Protozoa, Elodea - příprava nativních preparátů. Feulgenova reakce, barvení RNA.
4. Tkáňové a buněčné kultury: základní principy kultivace, kryokonzervace, sbírky, aplikace.
5. Elektronová mikroskopie: princip ELM metod, metody přípravy preparátů, demonstrace - transmisní a skenovací elektronový mikroskop, aparatura pro freeze-etching, vyhodnocování ELM snímků.
6. Radioaktivní izotopy v buněčné biologii: princip použití sloučenin značených izotopy, využití radioizotopů pro výzkum specifických inhibitorů - vyhodnocení experimentálních výsledků, autoradiografické metody – princip..
7. Vliv hlubokého zmrazení na buňky. Testy viability, detekce poruch membránové integrity (kvasinky, živočišné a lidské buňky in vitro), kvantitativní stanovení živých a mrtvých buněk v kultuře.
8. Metody testování cytotoxicity – vliv hlubokého zmrazení na buňky kvasinek, metody testování cytotoxicity, praktické aplikace, systémy in vitro, vyhodnocení experimentu s testováním in vitro na lidských buňkách.
9. Biomembrány: stavba a funkce biomembrán, fúze buněk – experiment na lidských a kuřecích erytrocytech , osmotické jevy – experiment na lidských erytrocytech, praktické aplikace (dialýza, fúze buněk – hybridomové technologie).
10. Analýza buněčného cyklu: cdc mutanty kvasinek – sledování morfologických změn během buněčného cyklu, analýza růstové křivky (lidské buňky in vitro, kvasinky), průtoková cytometrie - princip metody, vyhodnocování histogramů.
11. Mitotické dělení. Barvení chromosomů, pozorování trvalých preparátů - rostlinné meristémy, lidské lymfocyty.
12. Metody výzkumu buňky (seminář).
13. Internetové zdroje pro biomedicínu .: zdroje pro buněčnou biologii (tkáňové a liniové banky, protilátky, katalogy) výukové zdroje a informační portály pro biomedicínu, publikační databáze