čeština

Student je seznámen s teorií a legislativou, která je platná pro ochranu a obnovu památek v ČR. Předmětem výuky jsou také důvody, které vedou k potřebě zachování historického kulturního dědictví. Významnou součástí jsou také mezinárodní vazby, organizace a dokumenty týkající se významu, ochrany a obnovy kulturních památek. Dále je rámcově přednesena metodika a postup při zpracování přípravy, návrhu a vypracování projektové dokumentace pro obnovu historického objektu. Přednášky se týkají i změn a ochrany historických struktur, plošné ochrany měst a obcí. Důraz je kladen na zachování struktur v autentické podobě. Student získá vědomosti i o nové tvorbě v historickém prostředí.

Předmět předpokládá a rozvíjí znalosti dějin architektury, částečně může využít poznatků inženýrských předmětů. Jedná se však převážně o samostatný specifický obor s vlastním metodickým základem a legislativou.

Znalost dějin architektury, typologie a navrhování pozemních staveb.

Výuka probíhá formou přednášek, praktických cvičení a samostudia. Účast na přednáškách je doporučená, na cvičeních povinná.

Předmět je zakončen zápočtem a zkouškou. Zápočet je udělen za úspěšné absolvování semináře, zpracování, presentaci a odevzdání seminární práce. Zkouška prověřuje teoretické znalosti testem, který obsahuje otázky ze všech přednášených témat.

1. Význam architektonického a urbanistického dědictví v dějinných souvislostech
2. Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
3. Přetváření architektonického díla v jednotlivých slohových etapách
4. Přetváření sídelních struktur v historických souvislostech
5. Vývoj ochrany památek a památkové péče
6. Metody památkové péče – purismus, vědecká restaurace, konzervace
7. Mezinárodní instituce, dokumenty a formy ochrany kulturního dědictví
8. Současná péče o památky architektury – prameny, metody, koncepce
9. Organizace , klasifikace a legislativní zajištění památkové péče
10. Koncepce památkového zásahu – dokumentace, poznání, průzkumy
11. Koncepce památkového zásahu – nové funkční využití, volba metody
12. Formy ochrany historických sídel a jejich částí
13. Nová tvorba v historickém prostředí – génius loci, autenticita prostředí

Znalost rekonstrukcí a obnovy památek, architektonické dědictví, vývoj památkové péče, metody památkové péče, legislativa ochrany památek, ochrana historických sídel.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Připravovaný volitelný předmět Ústavu Pozemního stavitelství "Vybrané statě z rekonstrukcí staveb".

Kříž, M.: Rekonstrukce a ochrana památek. VUT Brno, 1997. (CS)
VOJTOVÁ,L.: Ochrana a regenerace kulturních hodnot v území. MU Brno, 2006. (CS)
0.

Benešová, M.: Česká architektura v proměnách dvou století. Praha, 1985. (CS)
Halík, P., Kratochvíl, P., Nový, O.: Architektura a město. AV ČR Praha, 1996. (CS)
Hrůza, J.: Česká historická města. Praha, 1978. (CS)
Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska. Academia Praha, 1994. (CS)
Škabrada, J.: Konstrukce historických staveb. ČVUT Praha, 2000. (CS)