čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- vysvětlit význam jednotlivých symbolů hudební notace,
- orientovat se v partiturách historických komorních, vokálních a orchestrálních děl,
- vysvětlit význam používaných symbolů grafické partitury, principy proporční notace a dalších méně obvyklých způsobů zápisu,
- charakterizovat partitury skladeb 2. poloviny 20. století a zběžně se v nich orientovat,
- ovládat základy práce s notografickým počítačovým programem Sibelius.

Jsou požadovány znalosti základních pojmů hudební akustiky, tempových, výrazových a dynamických označení a soustav ladění hudebních nástrojů.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.
- Cvičení mají charakter výkladu, obohaceného o ukázky partitur a práce s notačním programem Sibelius, doplněného praktickým ovládnutím látky za aktivní účasti studentů.
Účast na cvičeních je kontrolovaná.

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Zápočet je udělen za analýzu partitury při ústním pohovoru.

1.-2. Zopakování a rozšíření základů hudební notace.
3.-4. Překled vývoje notace, partitury historických, komorních, vokálních a orchestrálních děl.
5. Komplikovanější rytmické struktury.
6. Používané symboly pro interpretaci grafické partitury a jejich realizace.
7. Proporční notace, způsoby zápisu aleatorní hudby.
8. Přehled a stručná komparace dostupných softwarových notátorů
9.-13. Notografický počítačový program Sibelius. Praktické použití.

Cílem předmětu je seznámit studenty s běžnými i méně obvyklými druhy zápisu hudebních děl, partiturami komorních, orchestrálních a vokálních skladeb a základy práce s notografickým programem Sibelius.

Pro získání zápočtu je nutné v semestru absolvovat alespoň 10 cvičení. Další formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Ivo Zelingr: Notografie, Supraphon, Praha 1986 (CS)
Loudová, Ivana - Moderní notace a její interpretace, AMU Praha, 1998 (CS)