čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- vysvětlit způsoby zvyšování účinnosti klasické parní elektrárny,
- popsat dva základní typy konstrukce synchronního alternátoru,
- vysvětlit princip jejich činnosti,
- definovat provozní stavy synchronního alternátoru
- popsat chování synchronního alternátoru při zkratu ze stavu naprázdno,
- popsat základní elektrické ochrany alternátoru,
- diskutovat výhody a nevýhody jednotlivých způsobů připojení alternátoru do sítě,
- vyjmenovat základní zařízení vlastní spotřeby elektrárny,
- popsat způsob dimenzování zdroje pro napájení vlastní spotřeby.

Student by měl znát principy přeměny primární energie na energii elektrickou používané v konvenčních elektrárnách, umět popsat a vysvětlit Rankin-Clausiův tepelný okruh i princip činnosti synchronních strojů. Obecně jsou požadovány znalosti na úrovni bakalářského studia, ale je vhodné mít absolvovány kurzy Výroba elektrické energie a Elektrické stroje.

Metody vyučování zahrnují přednášky, cvičení na počítači a laboratoře. Předmět využívá e-learning (Moodle). Student odevzdává dva samostatné projekty.

Během semestru mohou studenti získat až 50 bodů z celkového hodnocení předmětu - max. 15 bodů za projekty, max. 15 bodů za zpracování laboratorních úloh a max. 20 bodů v závěrečném testu. Podmínkou udělení zápočtu je získat minimálně polovinu bodů ve všech bodovaných aktivitách.
Závěrečná zkouška je ústní (max. 50 bodů). Je zaměřena na orientaci v tematických okruzích předmětu, tak jak jsou definovány v osnově předmětu. Podmínkou úspěšného absolvování předmětu je získat minimálně polovinu bodů.

1. Úvod do studia předmětu. Zvyšování účinnosti tepelných okruhů parních elektráren.
2. Provoz paroplynové teplárny.
3. Konstrukce synchronních strojů, základní parametry,princip činnosti.
4. Synchronní alternátor v ustáleném chodu - fázorový diagram a náhradní schéma, transformace do p,q složek.
5. Provoz alternátoru do tvrdé sítě, úhlové charakteristiky synchronního alternátoru, provozní diagram, fázování.
6. Budící soustavy synchronních alternátorů
7. Regulace napětí a jalového výkonu synchronního alternátoru.
8. Řízení činného výkonu elektrárenského bloku.
9. Přechodné děje synchronního alternátoru - třífázový zkrat, abnormální provozní stavy alternátoru.
10. Ochrany generátorů
11. Vyvedení výkonu generátoru, řešení hlavního schématu elektrárny.
12. Vlastní spotřeba elektrárny, velikost zdrojů pro vlastní spotřebu, jejich návrh a kontrola.
13. Pohony ve vlastní spotřebě elektráren - použití a volba elektromotorů, charakteristiky poháněných zařízení.

Předmět si klade za cíl doplnit a rozšířit znalosti o výrobě elektrické energie v elektrárnách a teplárnách. Je zaměřen především na jejich elektrickou část - provozní stavy synchronních alternátorů a způsoby jejich chránění, dimenzování a kontrolu zdrojů pro vlastní spotřebu elektrárny.

Laboratorní výuka je povinná, řádně omluvené zmeškané laboratorní cvičení lze po domluvě s vyučujícím nahradit.

Dočekal, A., Bouček S. : Elektrárny II - Přednášky. Skripta ČVUT 1998. (CS)
DOLEŽAL, J. a kol. Jaderné a klasické elektrárny. ČVUT Praha 2011. (CS)

Elliot,T.C.,CHEN,K.,Swanekamp,R.C.:Standard Handbook of Powerplant Engineering. McGraw-Hill Companies,Inc. ISBN 0-07-019435-1 (EN)
Ondrášek, M.: Elektrárny II. Skripta VUT 1988. (CS)