čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- popsat nástroje jednotlivých orchestrálních skupin,
- popsat standardní a rozšířené techniky hry a způsob jejich zápisu,
- určit souvislostí mezi hudebními nástroji na základě vztahů akustických, historických a sémantických,
- analyzovat komorní a orchestrální partitury a nahrávky,
- vytvořit studie pro sólové nástroje a komorní sestavy,
- připravit teoretický i praktický rozbor možností hudebního nástroje.

Jsou požadovány schopnosti charakterizovat smyčcové, dechové, žesťové a bicí nástroje z hlediska tvorby tónu a herních technik a schopnost vytvořit instrumentační studii pro kombinaci nástrojů.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT. Přednášky mají charakter výkladu základních principů a řízené rozpravy, cvičení podporují ověření teoretických znalostí praktickými úkoly. Účast na přednáškách je doporučená, účast na cvičeních je kontrolovaná.

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Zápočet je udělen za úspěšné prokázání znalostí vypracováním samostatné analýzy a jejím přednesením a obhajobou v rámci cvičení.

1.-3. Nástroje jednotlivých orchestrálních skupin s příslušnými rodovými členy a ostatními nástroji stejného systematického zařazení (včetně neorchestrálních,historických, etnických).
4. Obecné kompoziční principy aplikované na instrumentaci - kontrast, gradace,
5.-6. Rozvrstvení možností sólového nástroje, kombinace nástrojů na základě jejich (ne)příbuznosti, možnosti hledání souvislostí mezi hudebními nástroji na základě vztahů akustických, historických, sémantických a jiných.
7.-8. Základní typy hudebních faktur, typy vedení hlasů, homofonie, heterofonie, polyfonie, hustota, souzvuková stánka skladby.
9. Barevné průhledy partitur, analytické studium komorních a orchestrálních partitur a nahrávek.
10.-11. Individuální detailní teoretický i praktický rozbor možností zvoleného hudebního nástroje či obsazení
12.-13. Individuální instrumentační rozbor vybraných míst komorních a orchestrálních skladeb nebo podrobná analýza aranže skladby z oblasti jazzu a populární hudby.

Cílem předmětu je osvojení specifických možností hudebních nástrojů pro jejich využití v instrumentaci, stávající a nové kombinační techniky se zaměřením na orchestrální nástroje, analytické studium komorních a orchestrálních partitur.

Formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Burghauser, J., Špelda, A.: Akustické základy orchestrace – Panton, Praha, 1967
Emmnert František: Poznámky k instrumentaci I, II - JAMU, Brno, 1997, 2000.
Forró Daniel: Domácí nahrávací studio - Grada, Praha 1996.
Schaeffer, P.: Kontkrétní hudba – Supraphon, Praha, 1971
Slabý, Zdeněk K., Slabý Petr: Svět jiné hudby - Volvox Globator, Praha, 2002.