čeština

Studium předmětu poskytuje posluchačům znalosti a informace, které dávají předpoklady pro rozvoj inženýrské kreativity a schopností orientovat se v problematice znečišťování životního prostředí, zejména důsledky a dopady průmyslu. Studium zároveň umožní orientaci v praktických metodách minimalizace těchto dopadů i možností z pohledu trvale udržitelného rozvoje.

Student má znalosti odpovídající prvním dvěma semestrům fakulty strojního inženýrství.

Předmět je vyučován formou přednášek, které mají charakter výkladu základních principů a teorie dané disciplíny. Cvičení je zaměřeno na praktické zvládnutí látky probrané na přednáškách. Účast na cvičení je poviná.

Podmínky udělení zápočtu: prezentace vypracovaného semestrálního zadání a aktivní účast ve všech cvičeních. V odůvodněných případech může vyučující stanovit náhradní podmínku.
Zkouška probíhá formou písemného testu.

Přednáška: 26 hod. nepovinná
Osnova:

1. Úvod do teorie ochrany životního prostředí.
2. Stručný přehled legislativy na úseku ochrany ŽP. Zákon o životním prostředí, zákon o ochraně přírody a krajiny.
3. Globální problémy ŽP – globální oteplování, zeslabování ozonové vrstvy ve stratosféře, kyselá atmosférická depozice, ohrožení biologické diverzity.
4. Ekologické světové a domácí havárie. Následky na životním prostředí.
5. Vývoj a příčiny negativních dopadů produkce a spotřeby na životní prostředí.
6. Negativní dopady zemědělství na krajinu, půdu a vodu, ovzduší.
7. Vliv průmyslových odvětví na životní prostředí v členění podle míry ovlivnění.
8. Negativní dopady dopravy a ostatních odvětví národního hospodářství.
9. Využití obnovitelných zdrojů energie.
10. Technologie ochrany vod – způsoby čistění odpadních vod.
11. Ochrana ovzduší – rozptyl škodlivin, zachycování tuhých emisí.
12. Ochrana půdy – technologie dekontaminace zemin.
13. Fyzikální znečistění – hluk, elektromagnetické záření, ionizující záření, teplené znečištění.

Cvičení: 13 hod. povinná
Osnova:

1. Zadávání semestrálních prací.
2. Zdroje energie a látek v přírodě.
3. Video – globální oteplování.
4. Následky průmyslových havárií na životním prostředí.
5. Exkurze – Papírny.
6. Nerostné surovinové zdroje ČR a jejich racionální využívaní.
7. Jednotlivé zdroje znečistění životního prostředí.
8. Laboratorní metody – stanovování znečisťujících látek v odpadních vodách.
9. Exkurze – Čistírna odpadních vod Brno-Modřice.
10. Koloběh vody v přírodě.
11. Účinky znečisťujících látek v ovzduší na člověka.
12. Ochrana zemědělské půdy.
13. Prezentace semestrálních prací.

Cílem výuky je navodit soulad technického myšlení budoucích bakalářů/inženýrů se základními environmentálními zásadami (minimalizace negativního vlivu průmyslu na životní prostředí). Posluchači se seznamují s možnostmi snižování škodlivých emisí všeho druhu, snižování znečisťujících látek povrchových a podzemních vod, snižování negativního dopadu fyzikálně-technických technologií na vodu, půdu a ovzduší.

Podmínky udělení zápočtu: prezentace vypracovaného semestrálního zadání a aktivní účast ve všech cvičeních a exkurzích. V odůvodněných případech může vyučující stanovit náhradní podmínku. Zkouška probíhá formou písemného testu.

CORBITT, Robert A.: Standard handbook of environmental engineering. 2nd ed. New York: McGraw-Hill, 1999, 1 s. ISBN 0-07-013160-0.
MEZŘICKÝ, V.: Základy ekologické politiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 1996, 156 s. ISBN 80-85368-96-X.
ROZMAN, J., POSPÍCHAL, Z.: Ekologické inženýrství. Ostrava: VŠB, 1996, 135 s. ISBN 80-7078-373-7.

Časopisy Odpady, Odpadové fórum, Ochrana ovzduší, Vodní hospodářství, Česká energetika, Alternativní energie
G. Kiely. 1998. Environmental Engineering. New York: McGraw-Hill, 1998. 979 p. ISBN 0-07-709127-2.
Klass, DL. 1998. Biomass for Renewable Energy, Fuels, and Chemicals. San Diego: Academic Press/Elsevier, 1998. 651 p.
Věstník MŽP