čeština

Studenti se orientují ve vývoji českého umění po roce 1990. Znají práci významných osobností soudobého českého umění a uměleckých skupin. Jsou si vědomi postavení regionálních uměleckých center a znají jejich představitele. Jsou schopni reflektovat vývoj současného českého umění v kontextu dění na mezinárodní scéně.

Orientace v dějinách umění 20. století

Frontální výuka – přednášky doplněné o projekci vizuálního, případně audiovizuálního materiálu.

Zkouška formou testu (kombinace testových a otevřených otázek).

1. Umění bývalého východního bloku: Sanja Ivekovic, Mladen Stilinović, Julius Koller, Stano Filko, IRWIN, Zbigniew Libera, Pawel Althamer, Ilja Kabakov, Komar a Melamid, Nedko Solakov…
2. Umění Latinské Ameriky. 60. a 70. léta – od abstrakce k politickému umění: Lygia Pape, Lygia Clark, Hélio Oiticica, Cildo Meireles, Rosario Group. 80. a 90. léta: Gabriel Orozco, Felix Gonzales Torres, Minerva Cuevas, Francis Alys, Santiago Sierra.
3. Sociální obrat v současném umění. Přehled projektů postavených na adresování politických a sociálních témat, založených obvykle na participativním zapojení „diváků“ a jejich posunu do role účastníků či spoluautorů. Přehled představitelů sociálního obratu v českém a světovém umění.
4. Institucionální pozadí vývoje českého umění po roce 1900: galerie, muzea umění, periodika, umělecké ceny, umělecké školy. Vztah lokálního českého umění a „mezinárodního umění“.
5. De-politizace / re-politizace. Dvojí tendence v umění 90. let. Doznívání „naprostého vzdálení“ – umění jako hledání transcendence. Publikační a kurátorské aktivity manželů Ševčíkových v 90. letech (Zkušební provoz, Snížený rozpočet, Perplex). Téma umění ve veřejném prostoru (výstavy Umělecké dílo ve veřejném prostoru a Public District). Umělecký aktivismus počátku nového milénia (Pode Bal, Rafani, Jan Jakub Kotík, Guma Guar, Ztohoven).
6. Generace „insiderů“ – umělci nastupující na scénu v druhé polovině 90. let. Bezhlavý jezdec (Ján Mančuška, Jan Šerých, Tomáš Vaněk, Josef Bolf). Civilnost a citlivost k sociální tematice, „nenápadná tendence“, DIY estetika, zájem o místně-specifické umění (Zbyněk Baladrán, Dominik Lang)
7. Průřez českou malbou od roku 1990. Přehled jednotlivých jmen i diskuzí ohledně malby. Výstavy ohlašující návraty malby nebo zdůrazňující její stabilně silnou pozici (Poslední obraz, Perfect Tense, Resetting). Malba a sběratelství.
8. Fotografie v českém umění po roce 1990, její podoby, představitelé a kurátoři – Pavel Baňka, Veronika Bromová, Lukáš Jasanský a Martin Polák, Michal Kalhous, Alena Kotzmanová, Markéta Othová, Aleksandra Vajd a Hynek Alt, Jiří Thýn…
9. Podoby konceptuálního umění (Ján Mančuška, Václav Stratil, Barbora Klímová, Kateřina Šedá, Zbyněk Baladrán, Jiří Skála, Jan Šerých, Rafani, Michal Pěchouček, Jan Nálevka…).
10. „Regionální školy“ – ostravská (Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Kamera Skura, Record…) a ústecká (Jiří Černický, Pavel Kopřiva, Pavel Mrkus, Michaela Thelenová…) scéna.
11. Brněnská scéna – přehled dění na brněnské scéně od 80. let do současnosti (umělci, kurátoři, instituce).

Cílem tohoto kurzu je seznámení s hlavními směry, proudy a tendencemi v umění po roce 1990 s důrazem na české umění. Studenti získají přehled nejen o stavu současného umění, ale rovněž o společenském či institucionálním kontextu jeho vzniku.

Účast na přednáškách je nepovinná.

BOIS – BUCHLOH – FOSTER – KRAUSSOVÁ, Umění po roce 1900. Praha: Slovart, 2007. (EN)
Kolektiv autorů, Dějiny českého výtvarného umění VI (1958 – 2000), svazek 2. Praha: Academia, 2007. (CS)

MACHARÁČKOVÁ, Marcela (ed.). Brněnská osmdesátá. Brno : Muzeum města Brna ve spolupráci s TT klubem, 2010 (CS)
MORGANOVÁ, Pavlína (ed.), Začátek století, Plzeň - Řevnice: Západočeská galerie v Plzni - Arbor vitae, 2012. (CS)