K programování dynamických a adaptivních programových systémů musí programovací jazyky podporovat přístup k jejich vlastní struktuře a sledování jejich chování (tato schopnost se nazývá "reflexe"). Kromě toho musí umožnit dynamickou modifikaci jak struktury, tak i chování. LISP a Smalltalk jsou typickými dynamickými jazyky. Předmět se zabývá objektovou orientací v programovacích jazycích, operačních a databázových systémech, vlivem Smalltalku na vývoj objektově orientovaných technologií, seznamuje s čistě objektově orientovanými dynamickými jazyky a systémy Smalltalk a Self. Dále jsou prezentovány architektury a principy implementace systémů typu Smalltalk, v neposlední řadě pak jejich aplikace v rychlém prototypování.