čeština

Absolvent předmětu by měl být schopen:
- definovat a popsat základní veličiny elektrotepelné techniky, sdílení tepla, kalorimetrie a vypočítat je,
- navrhnout a vypočítat základní parametry topných článků u odporové kelímkové pece,
- vyjmenovat jednotlivé typy elektrotepelných ohřevů a vysvětlit jejich fyzikální podstatu,
- vyjmenovat a popsat technické aplikace elektrotepelných ohřevů.

Jsou požadovány znalosti na úrovni bakalářského studia.
Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „pracovníka znalého pro samostatnou činnost“ dle Vyhl. 50/1978 Sb., kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.
Metody vyučování zahrnují přednášky, numerická cvičení a laboratoře. Předmět využívá e-learning.
V numerických cvičením jsou průběžné testy.

Během semetru může student získat max. 30 bodů - zápočtový test, 2 samostatné práce, laboratorní protokoly.
Zkouška (max. 70 bodů) zahrnuje pouze ústní část.

Požadavky pro úspěšné ukončení předmětu stanoví každoročně vyhláška garanta předmětu.

Přednášky:
1. Základní veličiny, jednotky, analogie mezi elektrickým a teplotním polem, kalorimetrie.
2. Sdílení tepla vedením, prouděním, sáláním, složené případy sdílení tepla.
3. Měření teploty v elektrotepelné technice, mechanické a elektrické teploměry, Seebeckův jev.
4. Topné články, materiály na topné články, výpočet základních parametrů topných článků.
5. Odporový ohřev přímý a nepřímý. Elektrické odporové pece.
6. Komplexní návrh odporové kelímkové pece pro tavení hliníku.
7. Obloukový ohřev, stejnosměrný oblouk, střídavý oblouk, stabilizace oblouku, statické a dynamické charakteristiky oblouku.
8. Obloukové pece, připojení k síti, pecní transformátor, krátká cesta, tlumivka, elektrody, kružnicový diagram obloukové pece.
9. Plazmové ohřevy, plazma, elementární procesy v plazmatu, plazmatrony, plazmové tavicí pece.
10. Indukční ohřev, indukční pece kelímkové a kanálkové, stínění, uskřipovací jev.
11. Indukční ohřev, základní teorie elmg pole, Poyntingův vektor.
12. Dielektrický ohřev, polarizace, ztrátové číslo, mikrovlnný ohřev, magnetron.
13. Speciální elektrotepelné ohřevy - laserové, elektronové, infračervené, rezonátor, elektronové dělo.

Numerická cvičení:
Kalorimetrie, sdílení tepla, návrh odporové kelímkové pece jsou řešeny na konkrétních příkladech.

Laboratorní cvičení:
1. Měření emisivity netransparentních těles.
2. Měření tepelné vodivosti materiálu.
3. Měření charakteristických veličin odporových materiálů.

Cílem předmětu je seznámit studenty se základní teorií základních a speciálních typů elektrotepelných ohřevů a jejich technickými aplikacemi.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Baxant P., Drápela J., Lázničková I.: Elektrotepelná technika (elektronická skripta) (CS)
Baxant P., Drápela J., Lázničková I.: Elektrotepelná technika. Laboratorní cvičení (elektroncká skripta) (CS)
Lázničková I.: Elektrotepelná technika. Sbírka příkladů. Brno, 2013. (CS)

Hradílek Z., Lázničková I., Král V.: Elektrotepelná technika, ČVUT v Praze, Praha 2011. http://www.powerwiki.cz/wiki/Vyuka (CS)