čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- definovat základní pojmy z oblasti spolehlivosti,
- vysvětlit způsoby zálohování systémů,
- popsat namáhání působící při provozu na elektrická zařízení a následné stárnutí elektrických systémů,
- vysvětlit metody řízení spolehlivosti,
- vypočítat vybrané ukazatele spolehlivosti systémů,
- dokáže interpretovat základní spolehlivostní modely.

Jsou požadovány znalosti na úrovni středoškolského studia.
Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „pracovníka poučeného“ dle Vyhl. 50/1978 Sb., kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Metody vyučování zahrnují přednášky, cvičení na počítači a laboratoře.
Student odevzdává jeden samostatný projekt.

až 20 bodů za cvičení (student body získává za samostatnou práci z oblasti spolehlivosti a její prezentaci)
až 80 bodů za písemnou zkoušku.
Zkouška je zaměřena na problematiku spolehlivosti probíranou na přednáškách i cvičeních.

1. Úvod do problematiky. Základní pojmy.
2. Spolehlivost prvků a systémů. Klasifikace systémů. Klasifikace poruch podle příčin vzniku, časového průběhu a stupně poruchy.
3. Základy statistiky. Rozdělení náhodné proměnné a jejich využití ve spolehlivosti.
4. Spolehlivost neopravovaných výrobků. Pravděpodobnost bezporuchového provozu. Pravděpodobnost poruchy. Hustota poruch, intenzita poruch. Střední doba bezporuchového provozu. Vztahy mezi charakteristikami spolehlivosti.
5. Spolehlivost soustav. Zálohování. Aktivní, pasivní zálohování systémů.
6. Standardizace. Statistická kontrola jakosti výrobních procesů. Mezinárodní standardizace.
7. Zavádění systému jakosti ISO 9000.
8. Defekty ve výchozích materiálech a jejich vliv na konečné vlastnosti prvků. Defekty iniciované technologií výroby.
9. Mechanismy a kinetika dějů stárnutí a znehodnocování. Interakce mezi exploatačními podmínkami a elektrotechnickým zařízením. Komplexní, dílčí a modelové namáhání a jeho vztah ke znehodnocování.
10. Teplotní stárnutí. Působení vlhkosti. Stárnutí elektrickým polem. Mechanické znehodnocování. Působení chemicky agresivních prostředí.
11. Korozní znehodnocování. Kinetika degradačních dějů při působení degradačních činitelů.
12. Diagnostika materiálů, prvků a systémů. Destruktivní, potenciálně destruktivní a nedestruktivní metody.
13. Strukturální metody. Elektrické metody. Ostatní fyzikální metody.

Cílem předmětu je seznámení studentů s problematikou spolehlivosti elektrotechnických výrobků, výpočtem spolehlivostních ukazatelů, predikcí spolehlivosti systémů a metodami řízení spolehlivosti.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Polsterová, H. Spolehlivost v elektrotechnice. Elektronická skripta. (CS)