čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- popsat základní principy technické diagnostiky,
- diskutovat o metodách a zkušební technice a diagnostických postupech, které se používají v elektroenergetice,
- vysvětlit základy vibrodiagnostiky, infradiagnostiky, hlukové diagnostiky a vybraných elektro-diagnostických metod,
- provést základní diagnostiku nejběžnějších zařízení,
- popsat postupy zkoušek a měření,
- určit stav zařízení, rozsah případné poruchy včetně její lokalizace.

Předpokládají se znalosti z oblasti všeobecně elektrotechniky, silnoproudé elektrotechniky, konkrétněji z teorie měření a zpracování signálů. Obecně jsou požadovány znalosti na úrovni bakalářského studia.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT. Metody vyučování zahrnují přednášky, numerická cvičení a laboratoře. Předmět využívá e-learning (Moodle). Studenti odevzdávají jeden skupinový projekt.

Bodové hodnocení laboratorních cvičení, skupinového projektu a závěrečné zkoušky podle pravidel FEKT. Laboratorní cvičení hodnocena na základě odevzdaných protokolů maximálně 25 body, minimum pro udělení zápočtu je 10 bodů. Semestrální projekt je hodnocen maximálně 15 body, minimum pro udělení zápočtu je 5 bodů. Závěrečná zkouška je provedena ústní formou s maximálním počtem bodů 60, přičemž pro úspěšné složení je nezbytné dosáhnout alespoň 20 bodů.
Výsledné hodnocení předmětu je dle planých pravidel FEKT. Požadavky na zakončení předmětu mohou být dle potřeb upravovány formou vyhlášky garanta předmětu vydané před zahájením semestru.
Závěrečná zkouška je zaměřena na orientaci a znalosti v oblasti diagnostiky silnoproudých a energetických zařízení využitím vibrodiagnostiky, infradiagnostiky, hlukové diagnostiky a pomocí vybraných elektro-diagnostických metod.

Technická diagnostika. Základní pojmy, vývoj a projevy závad, diagnostické metody, prostředky a diagnostický systém.
Vibrodiagnostika. Základy, veličiny, senzory, prostředky. Analýza signálu, rozbor závad a jejich lokalizace.
Hluková diagnostika. Veličiny, senzory, měření hluku. Analýza signálu, využití akustických emisí v technické diagnostice.
Infradiagnostika. Fyzikální základy, detektory, termovizní systémy. Diagnostika pomocí termovize.
Diagnostika analýzou odebíraného proudu. Senzory proudu, měřící systém, analýza signálu. Využití pro diagnostiku stavu ASM.
Diagnostika vinutí rázovou vlnou. Použití, princip, testovací systém, systém zkoušek a vyhodnocení.
Diagnostika izolačních systémů. Měření frekvenčních charakteristik, použití, princip, měřící systém, vyhodnocení.
Diagnostika izolačních systémů. Měření zdánlivých odporů a časové konstanty izolace, princip-veličiny, použití, měřící systém, vyhodnocení.
Diagnostika izolačních systémů. Měření kapacity a ztrátového činitele, princip-veličiny, použití, měřící systém, vyhodnocení.
Diagnostika izolačních systémů. Měření poměru C2/C50, princip-veličiny, použití, měřící systém, vyhodnocení.
Diagnostika izolačního stavu elektrických sítí.
Souhrnná diagnostika vybraných zařízení. Generátory, motory, transformátory, kabely.
Informační systémy pro diagnostiku technologických celků. Integrované diagnostické systémy, využití, struktura, řešení.

Seznámení studentů se základy technické diagnostiky a zkušebnictví, metodami hledání poruch a jejich analýzy ve výrobě, přenosu, rozvodu a užití elektrické energie. Vyhodnocování a hodnověrnost používaných metod a zkoušek. Využití pro řízení životnosti zařízení.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu. Obecně je výuka nepovinná, kromě laboratorní výuky, která je povinná. Řádně omluvené odůvodněně zmeškané laboratorní cvičení lze po domluvě s vyučujícím nahradit, dle možností avšak v průběhu řádného semestru.

Kreidl, M.: Diagnostické systémy. Skripta ČVUT, Praha 1997 (CS)

Janoušek, F.: Technická diagnostika .SNTL Praha 1988 (CS)