čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- definovat základní pojmy z oblasti spolehlivosti,
- popsat metody analýzy spolehlivosti systémů,
- vysvětlit metody řízení spolehlivosti,
- vysvětlit problematiku rizika ve výrobě,
- vypočítat vybrané ukazatele spolehlivosti systémů.

Jsou požadovány znalosti na úrovni bakalářského studia.

Metody vyučování zahrnují přednášky, cvičení na počítači a laboratoře.
Student odevzdává jeden samostatný projekt.

až 20 bodů za cvičení (student body získává za samostatnou práci z oblasti spolehlivosti a její prezentaci)
až 80 bodů za písemnou zkoušku.
Zkouška je zaměřena na problematiku spolehlivosti probíranou na přednáškách i cvičeních.

1. Úvod do studia spolehlivosti. Základní pojmy spolehlivosti.
2. Matematická statistika. Náhodná proměnná, využití rozdělení náhodné proměnné ve spolehlivosti. Exponenciální rozdělení.
3. Kvantil. Bodový a intervalový odhad parametrů základního souboru. Rozdělení chí-kvadrát a Studentovo.
4. Neobnovované objekty. Spolehlivostní charakteristiky neobnovovaných objektů.
5. Obnovované objekty. Spolehlivostní charakteristiky obnovovaných objektů.
6. Sériové a paralelní spolehlivostní modely. Kombinované modely.
7. Základy zálohování systémů. Formy a funkce zálohy. Statická záloha. Dynamická záloha.
8. Zavádění systému jakosti ISO 9000.
9. Degradační činitelé působící na elektrické zařízení. Vztah provozního, dílčího a modelového namáhání.
10. Degradační mechanismy v materiálech, prvcích a systémech.
11. Přehled diagnostických metod.
12. Zkoušky spolehlivosti prvků.
13. Zkoušky spolehlivosti zařízení.

Cílem předmětu je seznámení studentů s problematikou spolehlivosti elektrotechnických výrobků.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.