čeština

– Student se seznámí s terminologií, reflektující historické a teoretické problémy dějin architektury, jež je užitečná pro architektonickou tvorbu.
– Student se seznámí s terminologií, umožňující deskripci architektonického díla.
– Student si osvojí základní orientaci v teoretických otázkách, ovlivňujících porozumění architektonickému dílu.

Výuka je realizována formou přednášek, postupujících od obecných otázek k parciální problematice, dané jednotlivými tématy, doplněné obrazovou projekcí příkladů. Časová náročnost: 22 hodin přednášky, 30 hodin samostudium.

Hodnocení je založeno na prokázání znalostí přednášené části dějin architektury. Ověřovány jsou jak jak znalosti získané z přednášek, tak získané samostudiem, a to na základě studia literatury zadávané průběžně během výuky.

1. Pojmy architektura, stavitelství, technika, umění, tektonika, hranice stavitelství a architektonické tvorby; pojmy tradice a inovace v architektuře; forma a
funkce architektury; architektura jako jednota prostoru, hmoty a času; architektura jako téma dějin hmotné kultury, architektura jako téma dějin umění (termín
sloh); estetika architektury; vitruviánské kategorie architektury.
2. Architektura jako tvorba – téma teoretické, historické a kritické reflexe; architektura jako cíl speciálního odborného školení.
3. Morfologie architektury
4. Stavební hmoty 1 – kámen
5. Stavební hmoty 1 – kámen – sepulkrální objekty
6. Stavební hmoty 2 – hlína a cihla
7. Stavební hmoty 3 – beton a lité zdivo; cementové výrobky
8. Stavební hmoty 4 – dřevo a pletená konstrukce
9. Stavební hmoty 4 – dřevo – nábytek
10. Stavební hmoty 5 – keramika a sklo
11. Stavební hmoty 6 – kovy; zámečnické práce
12. Stavební hmoty 7 – omítky (starověk až renezance)
13. Stavební hmoty 8 – omítky (renezance až 21. století)

Cíl předmětu dějiny architektury 1 spočívá v osvojení teoretických a historických znalostí, týkajících se pochopení termínu „architektura“ (teorie a dějiny architektury, periodizace dějin architektury, osobnost architekta a vzdělání architektů) a dále deskripce a interpretace architektonického díla (architektura jako specifická hmotná entita), podmíněného ve svém výrazu a funkci užitými materiály a zvolenou konstrukcí. Předmět vytváří předpoklad pro další studium předmětů dějiny architektury 2–5.

FROLEC, V. – VAŘEKA, J.: Lidová architektura – encyklopedie. Praha: SNTL, 1983. (CS)
JELÍNEK J. Střecha nad hlavou. Brno: Vutium, 2008. ISBN 80-214-2367-6. (CS)
NORBERG-SCHULZ, Ch. Význam v architektuře západu. Praha, Dokořán, 2019. ISBN 978-80-7363-950-1. (CS)
SEMERÁK Gustav - BOHMANN Karel, Umělecké kovářství a zámečnictví, Praha, SNTL 1977. (CS)
SYROVÝ, B. Architektura – naučný slovník. Praha: SNTL, 1961. (CS)
ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003 ISBN 978-80-7203-548-9. (CS)

BAUMGART, F.: DuMonts´ kleines Sachlexikon der Architektur. Köln: DuMont Verlag, 1990. ISBN 3-7701-0906-6. (DE)
DOHNÁLEK, J. – SEIDLEROVÁ, I: Dějiny betonového stavitelství v českých zemích do konce 19. století. Praha: KANT, 1999. ISBN 80-86364-01-1. (CS)
FEULNER, Adolf. Kunstgeschichte des Möbelst seit dem Altertum, Berlin, Propyläen-Verlag 1927. (DE)
KARASOVÁ, Daniela. Geneze designu nábytku, Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum 2012. (CS)
KOLEKTIV. Wasmuths Lexikon der Baukunst 1–5. Berlin 1929–1932 a 1937. (DE)
KOTALÍK J. T., VÁVRA D., FRIČ P., Obrazy z dějin české architektury. Praha: Grada, 2003 ISBN 80-247-0755-1. (CS)
PEHNT, W. Lexikon der modernen architektur. München – Zürich: Knaur, 1963. (DE)
SYROVÝ, B.: Kámen v architektuře. Praha: SNTL, 1984. (CS)