čeština

Studenti se po absolvování kurzu orientují ve vývoji umění po roce 2000; znají významné osobnosti světového i českého umění (jak mezi umělci, tak kurátory) a události v oblasti institucionálního provozu umění (mezinárodní přehlídky a veletrhy, bienále atd.).

Velmi dobrá znalost vývoje umění po roce 1945.

V průběhu semestru se střídají přednášky a semináře založené na předchozím studiu doporučených textů. Bude-li to vyžadovat epidemiologická situace, bude výuka realizována prostřednictvím platformy MS Teams.

Hodnocení na stupnici 0 - 100 bodů je tvořeno dvěma součástmi: 50% tvoří esej v doporučeném rozsahu 3 NS, tematicky vázaná na jedno z 10 probíraných témat, 50% tvoří rozprava (ústní zkouška) ověřující další znalosti a povědomí o souvislostech v rámci tematického okruhu, k němž se váže odevzdaná esej.

Témata přednášek:
1. Vývoj v institucionální struktuře umění po roce 2000 - s důrazem na problematiku bienále, veletrhů s uměním a jejich hybridů.
2. Vývoj v institucionální struktuře umění v postsocialistických zemích po roce 2000 - vybrané organizace, instituce, osobnosti, události.
3. „Obraty“ (turns) proklamované ve vývoji souč. umění v druhé polovině první dekády tohoto století („sociální obrat“ a „edukativní obrat“).
4. „Archivní impuls“ a „historiografický obrat“. Posun od obecného zájmu o téma paměti a archivu ke specifickým otázkám historie modernity. N(o)stalgie: a umění ze zemí bývalého Východního bloku, které tvoří kulturně specifickou variantu obecnější historiografické tendence v současném umění.
5. Po nových médiích. Přednáška se ohlédne za tzv. post-internetem – pokusí se jej ukázat jako tendenci, která jednak specifickým způsobem rozvíjí a navazuje na starší fázi internetového umění, ale zároveň se zaměří také na „vnější“ impulsy vedoucí k prudkému nástupu a rychlému opadnutí zájmu o tento label, které měly zřejmě co do činění s ekonomickou krizí konce minulé dekády.
6. Návrat objektu. Námluvy mezi objektově orientovanou ontologií / spekulativním realismem / novým materialismem a současným uměním. Přednáška stručně představí zmíněné filosofické tendence a naznačí jejich vztah k objektové tvorbě, jež představuje jedno z východisek post-internetu.
7. Umění v antropocénu. Stále hůře přehlédnutelný fakt globálního oteplování a dramatických změn v ekosystémech vyvolává reakce nejen v akademické sféře nebo v politice a diplomacii, ale také ve výtvarném umění. Představeny budou výrazné osobnosti a projekty, v jejichž práci hraje téma antropocénu, respektive „kapitalocénu“ významnou roli.

Cílem předmětu je vytvoření přehledu o aktuálních tématech v současném umění, významných osobnostech a událostech (mezinárodní přehlídky a veletrhy, bienále atd.).

Povinná účast na přednáškách a seminářích (nejvýše tři neomluvené absence za semestr).

- (CS)

Barbara VANDERLINDEN – Elena FILIPOVIC (eds.), The Manifesta Decade: Debates on Contemporary Art Exhibitions and Biennials in Post-Wall Europe. Cambridge MA: MIT Press, 2005 (EN)
Boris GROYS, Going Public. New York – Berlin: Sternberg Press, 2010. (EN)
Claire BISHOP, Installation Art, London: Tate Publishing, 2011. (EN)
Elena FILIPOVIC – Marieke VAN HAL – Solveig ØVSTEBO (eds.), The Biennial Reader, Hatje Cantz, 2010. (EN)
Jan ZÁLEŠÁK, Minulá budoucnost. Brno – Praha: FaVU VUT v Brně – tranzit, 2013. (CS)
Miwon KWON, One Place After Another. Site-Specific Art and Locational Identity, Cambridge, MA – Londýn: MIT Press 2002 (EN)
Nicolas BOURRIAUD, Postprodukce, Praha: Tranzit, 2004. (CS)
Ondřej HORÁK (ed.), Místa počinu. Praha: Komunikační prostor Školská 28, 2010. (CS)
Paul O’NEILL & Mick WILSON (Eds.), Curating and the Educational Turn. London: Open Editions a De Appel Arts Centre, 2010. (EN)
Václav JANOŠČÍK (ed.), Objekt. Praha: Galerie Kvalitář, 2015. (CS)
Zbyněk BALADRÁN – Vít HAVRÁNEK – Věra KREJČOVÁ (eds.), Atlas transformace. Praha: Tranzit, 2009. (CS)