čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- vysvětlit základní analogové a číslicové metody syntézy zvukových signálů,
- popsat hardware a způsob přenosu informace analogových a digitálních komunikačních rozhraní v hudební elektronice
- popsat strukturu virtuálního analogového hudebního nástroje a sampleru
- vysvětlit princip klaviatura elektronického hudebního nástroje, dechových a strunných kontrolerů a speciálních řídicích prvků
- navrhnout strukturu digitálního elektronického hudebního nástroje pro danou metodu syntézy
- realizovat softwarový elektronický hudební nástroj pomocí funkčních bloků

Jsou požadovány znalosti základních zákonů a veličin v elektrických obvodech, vlastností prvků elektrických obvodů, chování obvodů se setrvačnými prvky, spektra periodických a neperiodických signálů, systémů se spojitým a diskrétním časem. Student, který si zapíše předmět, by měl být schopen používat přístroje pro měření elektrického napětí, generátory průběhů a osciloskopy.
Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „pracovníka poučeného“ dle Vyhl. 50/1978 Sb., kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.
- Přednášky mají charakter výkladu základních principů, metodologie, problémů a jejich vzorových řešení.
- Laboratorní a počítačová cvičení podporují praktické ovládnutí látky vyložené na přednáškách za aktivní účasti studentů.
Účast na přednáškách je doporučená, účast na cvičeních je kontrolovaná.
Předmět využívá e-learning (Moodle).

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Za samostatné práce v počítačových cvičeních je uděleno maximálně 30 bodů a maximálně 10 bodů za vytvoření vlastního syntezátoru. Závěrečná písemná zkouška je hodnocena maximem 60 bodů a pro její úspěšné složení je nutné získat alespoň 30 bodů a je sestavena z 10 okruhů otázek tematicky zaměřených podle osnovy předmětu.

1. Historie hudební elektroniky
2. Lineární syntéza zvukových signálů, aditivní a subtraktivní metody.
3. Nelineární syntéza zvukových signálů, tvarovací a modulační metody.
4. Hybridní syntéza.
5. Digitální syntéza, digitální oscilátory a tabulkové metody.
6. Speciální metody syntézy, matematické a fyzikální modelování hudebních nástrojů.
7. Analogová a digitální komunikační rozhraní v hudební elektronice, rozhraní CV/Trig, MIDI.
8. Elektronické hudební nástroje, virtuální analogový syntezátor.
9. Samplery, metody změny výšky tónu v reálném čase, vertikální a horizontální zónování
10. Polyfonní a multitémbrové hudební nástroje.
11. Klaviatura elektronického hudebního nástroje, dechové a strunné kontrolery, principy speciálních řídicích prvků.
12. Standardní formáty souborů pro přenos hudební informace.

Cílem předmětu je seznámit studenty s principem činnosti a použitím analogové a digitální hudební elektroniky.

Pro udělení zápočtu je nutné absolvovat 80 % laboratorních úloh v řádných nebo náhradních termínech a realizovat vlastní softwarový syntezátor. Další formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Forró, D., MIDI - komunikace v hudbě. Grada, Praha 1993. (CS)
Russ, M., Sound Synthesis and Sampling. Focsal Press, 1996. ISBN 0-240-51429-7 (EN)
SHEPARD, Brian K. Refining sound: a practical guide to synthesis and synthesizers. New York: Oxford University Press, 2013, xxv, 237 stran. ISBN 978-0199922963 (CS)
Sýkora, R., Krutílek, F., Včelař, J., Elektronické hudební nástroje a jejich obvody. SNTL, Praha, 1981. (CS)