čeština

Studenti by po absolvování předmětu měli být schopni:
- sestrojit nejkratší binární kód pomocí Huffmanova algoritmu;
- nalézt minimální vzdálenost blokového kódu;
- rozhodnout o linearitě blokového kódu;
- odvodit generující a kontrolní matici lineárního kódu;
- dekódovat metodou nejbližšího souseda a pomocí syndromů.

Studenti by měli mít znalosti lineární algebry a kombinatoriky na úrovni bakalářského studia, zejména by měli být schopni sčítat a násobit vektory a matice, řešit soustavy lineárních rovnic a spočítat, kolika způsoby lze vybrat k prvků z n-prvkové množiny.

Metody vyučování jsou popsány v článku 7 Studijního a zkušebního řádu.

Maximálně 25 bodů za kontrolní písemky a aktivity během semestru (aspoň 10 bodů pro zápočet); maximálně 75 bodů za písemnou zkoušku.

1. Základní pojmy teorie kódování. Huffmanova konstrukce nejkratšího kódu.
2. Blokové kódy. Hammingova vzdálenost.
3. Detekce a opravování chyb.
4. Základní úloha v teorii kódování. Perfektní kódy.
5. Základní algebraické pojmy - grupa, těleso, vektorový prostor.
6. Lineární kódy.
7. Generující a kontrolní matice.
8. Dekódování lineárních kódů. Syndromy.
9. Hammingovy kódy.
10. Golayovy kódy.
11. Reed-Mullerovy kódy.
12. Cyklické kódy.

Cílem předmětu je vysvětlit základní pojmy a početní postupy teorie kódování.

Přednášky nejsou povinné, cvičení jsou povinná.

ADÁMEK, Jiří: Kódování. Praha, SNTL, 1989. (CS)

ZNÁM, Štefan: Teória čísel. Bratislava, Alfa, 1977. (SK)