čeština

Studenti získají základní poznatky o přenosu elektrické energie.

Jsou požadovány znalosti na úrovni bakalářského studia.
Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „pracovníka znalého pro samostatnou činnost“ dle Vyhl. 50/1978 Sb., kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT. Metody vyučování zahrnují přednášky, cvičení na počítači a laboratoře. Předmět využívá e-learning (Moodle). Student odevzdává dva samostatné projekty a vypracuje několik laboratorních protokolů.

Hodnocení předmětu se skládá z těchto částí:

a) Hodnocení laboratorních cvičení, kde student vypracuje protokoly z měření (a = 2 %),
b) Hodnocení počítačových cvičení, kde student vypracuje zadané projekty (b = 18 %),
c) Hodnocení numerickcýh cvičení formou písemky (c = 20 %),
d) Hodnocení závěrečné  písemné zkoušky (d = 60 %).

Poměr bodů z jednotlivých částí výuky a podmínky získání zápočtu a zkoušky jsou upřesněny vyučujícím na začátku semestru. Podmínky pro úspěšné ukončení předmětu stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

1) Vedení s rovnoměrně rozloženými parametry v ustáleném chodu. Exaktní metoda řešení vedení pomocí telegrafní rovnice.
2) Reálné a ideální vedení vvn a zvn, zvláštní případy jejich chodu.
3) Prostorové rozložení napětí a proudu podél vedení a vlnový charakter jejich šíření. Vlnové pochody na ideálním vedení a jeho podélných a příčných nehomogenitách .
4) Přepětí v elektrizační soustavě (ES). Náhrada prvků ES dvojbrany PI, T a Gama. Výpočet Blondelových konstant.
5) Náhrada prvků ES dvojbrany. Řešení náhradních dvojbranů za vedení jako elektrický obvod a pomocí kaskádního tvaru rovnic dvojbranu.
6) Výkonově napěťová rovnice pro souměrné vedení a její řešení. Kaskádní a paralelní řazení dvojbranů.
7) Matematické modelování sítí vvn a zvn jako celku v ES. Podmínky určitosti chodu sítě. Výpočetní metody řešení ustáleného chodu sítě.
8) Gauss-Seidlova metoda řešení rovnic chodu sítě vvn a zvn.
9) Tlumivky, kondenzátory a synchronní kompenzátory v ES.
10) Přenosová schopnost a kompenzace parametrů vedení. Umístění kompenzačních prostředků. Změny parametrů vedení podle druhu kompenzace a použitého kompenzačního prostředku.
11) Příklad výpočtu ustáleného chodu vedení zvn.
12) Příklad výpočtu kompenzace parametrů vedení zvn.
13) Příklad výpočtu vlnových pochodů vln u(x,t) a i (x,t) na ideálním vedení zvn.

Seznámit studenty se základními problémy přenosu elektrické energie.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

FEJT, Z., ČERMÁK, J.: Elektroenergetika. Skripta ČVUT, Praha: 1985 (CS)
REISS, L., MALÝ, K., PAVLÍČEK, Z., NĚMEČEK, F.: Teoretická elektroenergetika I. ALFA, Bratislava, 1. vydání 1967, 2. vydání 1977 (CS)

HORÁK, Karel. Teoretická elektroenergetika. 2. dopl. vyd. Bratislava, 1982. (CS)
KERSTING, W.H. Distribution system modeling and analysis. 3rd ed. Boca Raton: Taylor & Francis, c2012, xv, 439 p. ISBN 978-1-4398-5622-2. (EN)
REISS, L., MALÝ, K., PAVLÍČEK, Z., BIZÍK, J.: Teoretická elektroenergetika II. ALFA, Bratislava, 2. vydání 1978 (CS)
RUSEK, Stanislav. Teoretická elektroenergetika. Ostrava: VŠB-Technická univerzita, 1999. ISBN 80-7078-715-5. (CS)
TROJÁNEK,Z.,HÁJEK,J.,KVASNICA,P.:Přechodné jevy v elektrizaních soustavách,SNTL/ALFA,1987. (CS)