čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- popsat jednotlivé typy zátěží z hlediska charakteristik odběru a složek odebíraného výkonu,
- uvést základní topologie síťových napájecích zdrojů a popsat jejich funkci,
- vysvětlit základní principy vzniku světla, a odvodit základní (spektro-) radiometrické a fotometrické veličiny,
- popsat konstrukci a funkci světelných zdrojů pro všeobecné osvětlování (teplotní, luminiscenční – výbojové a LED) včetně všech předřadných obvodů nezbytných pro zajištění funkce ve všech provozních stavech),
- vyhodnotit světelně technické a elektrické vlastnosti jednotlivých zdrojů světla a posoudit jejich použití pro jednotlivé aplikace,
- popsat základní funkce svítidel, jejich vlastnosti a třídění s ohledem na použití.
- diskutovat postup návrhu osvětlovacích soustav, aplikovat jednotlivé procedury návrhu, včetně postupu ověření,
- vyjmenovat základní typy elektrotepelných ohřevů a diskutovat jejich aplikovatelnost v technologických procesech,
- vysvětlit principy, prostředky, vlastnosti, provozní charakteristiky a použití odporových přímých a nepřímých ohřevů, obloukových ohřevů a indukčních a mikrovlnných ohřevů,
- popsat systém střídavé a stejnosměrné trakce, včetně jednotlivých subsystémů a jejich funkce se zaměřením na odběr elektrické energie z napájecí sítě.

Jsou požadovány znalosti na úrovni elektrotechniky a fyziky 2. ročníku a základní znalosti vlastností materiálů, výkonové elektroniky a elektrických strojů a přístrojů.
Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „osoby poučené“, kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT. Metody vyučování zahrnují přednášky, numerická cvičení a laboratoře. Předmět využívá e-learning (Moodle).

Bodové hodnocení laboratorních cvičení, a závěrečné zkoušky podle pravidel FEKT. Laboratorní cvičení hodnocena na základě laboratorní práce a odevzdaných protokolů maximálně 20 body, minimum pro udělení zápočtu je 10 bodů. Hodnocení tvoří i domácí úkoly s max. počtem 12 bodů. Součástí hodnocení je test prověřující získané znalosti z laboratorních a numerických cvičení, s maximálně 8 body a pro udělení zápočtu je minimum 4 body. Závěrečná zkouška je písemná nebo ústní (dle vyhlášky daný rok), s maximálním počtem bodů 60, přičemž pro úspěšné složení je nezbytné dosáhnout alespoň 30 bodů.

Výsledné hodnocení předmětu je dle planých pravidel FEKT. Požadavky na zakončení předmětu mohou být dle potřeb upravovány formou vyhlášky garanta předmětu vydané před zahájením semestru.
Závěrečná zkouška je zaměřena na orientaci a znalosti v oblasti principů a způsobů spotřeby elektrické energie, charakteristik odběru spotřebičů či technologických procesů a aplikací v elektrotepelné a světelné technice. 

1. Úvod do užití elektrické energie. Aplikační sféry. Užití a spotřeba elektrické energie, skupiny a skladba spotřebičů. Elektrické spotřebiče, typy zátěží.
2. Elektronické spotřebiče. Spínané napájecí zdroje.
3. Světelná technika a osvětlování. Vlastnosti a parametry světla. Světelné zdroje.
4. Svítidla. Funkce, požadavky, konstrukce, vlastnosti svítidel, třídění svítidel.
5. Návrh osvětlovacích soustav. Výchozí podklady, výpočty, provoz a údržba.
6. Elektrotepelná technika a zařízení. Základní definice tepelných veličin, přenos a šíření tepla.
7. Základní principy přeměn elektrické energie na elektrotepelnou energii. Technické aplikace jednotlivých přeměn.
8. Odporové ohřevy. Přímé a nepřímé odporové ohřevy. Odporové svařování.
9. Obloukové teplo. Obloukové pece, sváření obloukem.
10. Indukční ohřevy. Mikrovlnné ohřevy.
11. Elektrotepelná technika budov - vytápění budov.
12. Pohony a jejich aplikace. Střídané a stejnosměrné pohony s měniči.
13. Střídavá a stejnosměrná trakce.

Cílem předmětu je seznámit studenty se základy spotřeby elektrické energie a s aplikacemi v oblastech spotřební elektroniky, elektrotepelné techniky, světelné a osvětlovací techniky a elektrických pohonů v rozsahu potřebném pro obor silnoproudé elektrotechniky a elektroenergetiky.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu. Obecně je výuka nepovinná, kromě laboratorní výuky, která je povinná. Řádně omluvené odůvodněně zmeškané laboratorní cvičení lze po domluvě s vyučujícím nahradit, dle možností avšak v průběhu řádného semestru.

BAXANT, P. Užití elektrické energie, Elektronický text č. EEN109. 2003. s. 1 ( s.) (CS)
Rada, J. a kol.:Elektrotepelná technika,SNTL Praha (CS)

Elektrowärme in Theorie und Praxis,Girardet, Essen (DE)
Hradílek, Z. a kol. Elektrotepelná technika. ČVUT, 2011, 266 stran, ISBN 978-80-01-04938-9 (CS)
K. Sokanský akol. Světelná technika. ČVUT, 2011, 256 stran, ISBN 978-80-01-04941-9 (CS)
Plch,Jiří : Světelná technika v praxi, IN-EL Praha (CS)