čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- vysvětlit způsoby zvyšování účinnosti klasické parní elektrárny,
- popsat dva základní typy konstrukce synchronního alternátoru,
- vysvětlit princip jejich činnosti,
- definovat provozní stavy synchronního alternátoru
- popsat chování synchronního alternátoru při zkratu ze stavu naprázdno,
- popsat základní elektrické ochrany alternátoru,
- diskutovat výhody a nevýhody jednotlivých způsobů připojení alternátoru do sítě,
- vyjmenovat základní zařízení vlastní spotřeby elektrárny,
- popsat způsob dimenzování zdroje pro napájení vlastní spotřeby.

Student by měl znát principy přeměny primární energie na energii elektrickou používané v konvenčních elektrárnách, umět popsat a vysvětlit Rankin-Clausiův tepelný okruh i princip činnosti synchronních strojů. Obecně jsou požadovány znalosti na úrovni bakalářského studia, ale je vhodné mít absolvovány kurzy Výroba elektrické energie a Elektrické stroje. Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „osoby znalé pro samostatnou činnost“, kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Metody vyučování zahrnují přednášky, cvičení na počítači a laboratoře. Předmět využívá e-learning (Moodle). Student odevzdává dva samostatné projekty.

Během semestru mohou studenti získat až 50 bodů z celkového hodnocení předmětu - max. 20 bodů za projekty, max. 12 bodů za zpracování laboratorních úloh a max. 18 bodů v závěrečném testu. Podmínkou udělení zápočtu je získat minimálně polovinu bodů ve všech bodovaných aktivitách.
Závěrečná zkouška je ústní (max. 50 bodů). Je zaměřena na orientaci v tematických okruzích předmětu, tak jak jsou definovány v osnově předmětu. Podmínkou úspěšného absolvování předmětu je získat minimálně polovinu bodů.

1. Zvyšování účinnosti tepelných okruhů parních elektráren
2. Konstrukce synchronních strojů, princip činnosti, základní parametry, zkoušky
3. Synchronní alternátor v ustáleném chodu - fázorový diagram a náhradní schéma, rovnice napětí
4. Provoz alternátoru do tvrdé sítě, úhlové charakteristiky synchronního alternátoru
5. Provozní diagram turboalternátoru, fázování synchronního generátoru do sítě
6. Budící soustavy a regulace napětí synchronního alternátoru
7. Úhlové charakteristiky synchronního alternátoru s regulací buzení
8. Primární regulace činného výkonu a frekvence, řízení elektrárenského bloku při ostrovním provozu
9. Přechodné děje synchronního alternátoru - třífázový zkrat, abnormální provozní stavy alternátoru
10. Ochrany generátorů
11. Vyvedení výkonu generátoru, řešení hlavního schématu elektrárny
12. Vlastní spotřeba elektrárny, velikost zdrojů pro vlastní spotřebu a jejich návrh a kontrola
13. Pohony ve vlastní spotřebě elektráren - použití a volba elektromotorů, charakteristiky poháněných zařízení

Předmět si klade za cíl doplnit a rozšířit znalosti o výrobě elektrické energie v elektrárnách a teplárnách. Je zaměřen především na jejich elektrickou část - provozní stavy synchronních alternátorů a způsoby jejich chránění, dimenzování a kontrolu zdrojů pro vlasní spotřebu elektrárny.

Laboratorní výuka je povinná, řádně omluvené zmeškané laboratorní cvičení lze po domluvě s vyučujícím nahradit.

Dočekal, A., Bouček S. : Elektrárny II – Přednášky. Skripta ČVUT 1998 (CS)
Doležal J. a kol. Jaderné a klasické elektrárny. ČVUT v Praze 2011. ISBN 978-80-01-04936-5. (CS)

Ondrášek, M.: Elektrárny II. Skripta VUT. 1988 (CS)