čeština

Jsou požadovány znalosti základních pojmů hudební akustiky, tempových, výrazových a dynamických označení, soustav ladění hudebních nástrojů, dále hudebních intervalů, stupnic a modů, akordů a základních harmonických spojů a zvukových barev. Student, který si zapíše předmět, by měl být schopen analyzovat zákonitosti skladby, posoudit důsledky pro interpretaci, charakterizovat hudební nástroje z hlediska tvorby tónu a herních technik a vytvořit instrumentační studii pro kombinaci nástrojů. Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „osoby poučené“, kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Zápočet je udělen za vytvoření vlastní zvukové nahrávky.
Pro získání zápočtu je nutné v semestru absolvovat alespoň 10 cvičení. Další formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Cílem předmětu je seznámit studenty s postupem nahrávání, dodatečnou úpravou snímku a jeho konečným zpracováním z hlediska zvukového režiséra.
Absolvent předmětu je schopen:
- při tvorbě zvukové nahrávky využít umělého dozvuku,
- využít technik masteringu pro vytvoření konečného snímku,
- vytvořit dokumentaci hudební nahrávky,
- analyzovat nahrávky různých interpretů stejného díla,
- ovládat počítačové programy pro nahrávání a zpracování hudebních snímků,
- vytvořit profesionální nahrávku řeči.

FORRÓ, D. Domácí nahrávací studio. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.. 248 s. ISBN 80-7169-231-X. (CS)
FORRÓ, D. Počítače a hudba. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.. 320 s. ISBN 80-85623-57-9. (CS)
ŠÍP, L., Nahrávání a reprodukovaná hudba, Praha, Stát. hudeb. vyd. 1961. (CS)
VLACHÝ, V. Praxe zvukové techniky. Praha: Vydavatelství MUZIKUS, 1995. 257 s. ISBN 80-901537-6-3. (CS)