Detail předmětu

Environmentální ekonomie

FAST-NVA072Ak. rok: 2023/2024

Environmentální ekonomie se zabývá ekonomickými aspekty tvorby a ochrany životního prostředí. Posluchači jsou seznámeni se základními příčinami selhávání trhu v oblasti environmentálních statků a odpovídajícími metodami řešení. Důraz je položen na právní normy, institucionální zabezpečení a nástroje pozitivní a negativní stimulace (zejména v kontextu ČR). Pozornost je rovněž věnována odpovídajícím strategiím a konceptu trvale udržitelného rozvoje a rozhodujícím nástrojům a opatřením stimulujícím jeho prosazování (metoda EIA, EMS, environmentální audit, ecolabelling atd.).

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

2

Zajišťuje ústav

Ústav stavební ekonomiky a řízení (EKR)

Vstupní znalosti

Všeobecné znalosti v rozsahu bakalářského stupně studia architektury.

Pravidla hodnocení a ukončení předmětu

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Učební cíle

Cílem předmětu je naučit studenty chápat různorodé interakce mezi ekonomikou a životním prostředím a seznámit je s příslušnými strategiemi a konkrétními nástroji cílenými na redukci negativních externalit generovaných ekonomickým rozvojem.
Pochopení různorodých interakcí mezi ekonomikou a životním prostředím, seznámení se s příslušnými strategiemi a konkrétními nástroji cílenými na redukci negativních externalit generovaných ekonomickým rozvojem.

Základní literatura

Slavíková, L. Ekonomie životního prostředí – teorie a politika. Alfa nakladatelství, 2012 (CS)
Thampapillai, D. J., Ruth, M. Environmental Economics. Taylor & Francis Ltd., 2019 (EN)

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program NPC-ARS magisterský navazující

    specializace ARP , 2 ročník, zimní semestr, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., nepovinná

Vyučující / Lektor

Osnova

1. Základní pojmy, globální problémy životního prostředí – atmosféra a klima, vodní zdroje, odlesňování, vymírání druhů a další vybrané problémy.

2. Stav životního prostředí ČR a jeho vývojové trendy – ovzduší, voda, půda, biota.

3. Obecný vztah tržní ekonomiky a životního prostředí – pojem externalit, přírodní zdroje a jejich oceňování, makroekonomické a mikroekonomické optimum kvality životního prostředí.

4. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – základní a všeobecné právní normy, dílčí právní normy (ochrana přírody, ovzduší a vod).

5. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – dílčí právní normy (ochrana půdy, nakládání s odpady, ostatní složky životního prostředí), související právní normy, harmonizace právních předpisů ČR a EU.

6. Administrativní a ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí – nástroje negativní a pozitivní stimulace.

7. Ekologické řízení firem – systémy ekologického managementu, environmentální normy, environmentální účetnictví.

8. Strategické přístupy k řešení environmentálních problémů – reaktivní a proaktivní přístupy, technologie čištění odpadních plynů a vod, nakládání s odpady, recyklace.

9. Koncept trvale udržitelného rozvoje a vybrané nástroje a opatření podporující jeho prosazování – environmentální audit a metoda EIA, SEA, ecolabelling, ekologická daňová reforma.

10. Přírodovědné a územní aspekty ochrany životního prostředí – územní systémy ekologické stability krajiny, vazby na územní plánování.

11. Ekologická politika – mezinárodní akce a iniciativy, ekologická politika ČR.

12. Institucionální zabezpečení péče o životní prostředí v ČR – veřejná správa, nevládní organizace.

13. Ekologická politika EU – environmentální akční plány, interakce ekonomické a ekologické politiky.