čeština

Jsou požadovány znalosti základních zákonů a veličin v elektrických obvodech, vlastností prvků elektrických obvodů, chování obvodů se setrvačnými prvky, vlastnosti a zapojení operačních zesilovačů, spektra periodických a neperiodických signálů, systémů se spojitým a diskrétním časem. Student, který si zapíše předmět, by měl být schopen používat přístroje pro měření elektrického napětí, proudu a rezonančního kmitočtu, generátory průběhů a osciloskopy.
Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „osoby poučené“, kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Maximum 10 bodů je uděleno za test z teoretických znalostí v laboratorních cvičeních. Za správné výsledky a vypracování všech laboratorních úloh je uděleno maximálně 30 bodů. Minimální rozsah vypracování jednotlivých laboratorních úloh stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu. První část závěrečné zkoušky probíhá formou testu v e-learningu, je hodnocena maximem 40 bodů a pro její úspěšné složení je nutné získat alespoň 25 bodů. Druhá část závěrečné zkoušky je písemná a je sestavena z 10 okruhů otázek tematicky zaměřených podle osnovy předmětu. Tato část je hodnocena maximem 20 bodů a pro její úspěšné složení je nutné získat alespoň 5 bodů. 

Pro udělení zápočtu je nutné absolvovat všechny laboratorní úlohy v řádných nebo náhradních termínech. Další formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Cílem předmětu je seznámit se s principem činnosti a použitím analogových a digitálních zařízení zvukové techniky, počítačových systémů pro zpracování zvuku a jejich instalací ve zvukových studiích.
Absolvent předmětu je schopen:
- popsat strukturu zvukového režijního pracoviště, vysvětlit jeho činnost a použít jej pro nahrávání nebo ozvučování,
- vysvětlit principy měření úrovně a dalších vlastností analogového a digitálního zvukového signálu,
- popsat strukturu a princip činnosti základních typů zvukových efektů, charakterizovat typ transformace zvukového signálu, ke které v nich dochází, a použít je při zpracování zvuku,
- vysvětlit princip digitálního zpracování a přenosu zvukových signálů,
- vysvětlit princip a strukturu digitálního záznamu zvukových signálů na pevný disk (HDR),
- popsat strukturu různých typů zvukových karet a strukturu pracovní stanice pro zpracování zvuku (DAW),
- popsat strukturu protokolu MIDI, vyjmenovat zprávy, které používá, a využít je pro řízení studiové techniky,
- popsat druhy synchronizačních signálů, zvolit správný druh synchronizace pro daný systém,
- popsat strukturu protokolu DMX512 a využít jej pro řízení světelné a scénické techniky

REISS, Joshua D a Andrew P MCPHERSON. Audio effects: theory, implementation and application. Boca Raton: CRC Press, 2014, xiii, 353 s. ISBN 978-1-4665-6028-4 (CS)
SCHIMMEL, J. Studiová a hudební elektronika. Studiová a hudební elektronika. Brno, Vysoké učení technické v Brně. 2012. (158 p.). ISBN 978-80-214-4452-2.
Watkinson, J.: The Art of Digital Audio, 3rd ed. Focal Press, 2001. ISBN 0-240-51587-0 (EN)

Forró, D.: Počítače a hudba,Grada, Praha 1994 (CS)
Zölzer, U.: DAFX - Digital Audio Effects (Second Edition). John Wiley & Sons, 2011. ISBN: 978-0-470-66599-2. Zölzer, U.: DAFX - Digital Audio Effects (Second Edition). John Wiley & Sons, 2011. ISBN: 978-0-470-66599-2. (EN)