čeština

Přehled o základních akustických a mechanických veličinách a jejich jednotkách. Znalost fyziologie sluchu a psychoakustických fenoménů včetně prostorového sluchového vjemu. Znalost principů, vlastností a použití jednotlivých druhů elektroakustických měničů, znalost konstrukce reproduktorových soustav. Znalost přístrojů pro měření a identifikaci zdrojů hluku, základních měřících přístrojů pro elektroakustická měření a jejich použití. Znalost principů a typů zvukových systémů surround sound a metod vícekanálového snímání zvuku.

Jsou požadovány základní znalosti na úrovni povinných předmětů studijního oboru Teleinformatika přednášených v předcházejících semestrech: Analýza signálů a soustav, Měření v elektrotechnice a Elektrotechnika (základní zákony a veličiny v elektrických obvodech, vlastnosti prvků elektrických obvodů, spektrum periodických a neperiodických signálů, přístroje pro měření elektrických veličin, analogové měřicí přístroje, měření napětí, proudu, rezonančního kmitočtu).

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.
- Přednášky mající charakter výkladu základních principů, metodologie, problémů a jejich vzorových řešení.
- Laboratorní cvičení podporující praktické ovládnutí látky vyložené na přednáškách za aktivní účasti studentů.
Účast na přednáškách je doporučená, účast na laboratorních cvičeních je kontrolovaná.

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Maximum 20 bodů je uděleno za test z teoretických znalostí v laboratorních cvičeních. Za správné výsledky a vypracování všech laboratorních úloh a doplňující otázky je uděleno dalších 20 bodů. Minimální rozsah vypracování jednotlivých laboratorních úloh a znění doplňujících otázek k zápočtu stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu. Závěrečná písemná zkouška je hodnocena maximem 60 bodů.

1. Akustické prostředí, základní veličiny a vztahy, vlnová rovnice šíření zvuku.
2. Energie přenášená zvukem, zvuková spektra, Dopplerův princip, akustická impedance.
3. Fyziologická akustika, subjektivní a objektivní vlastnosti zvuku, maskování zvuků jeho využití v kompresních algoritmech.
4. Směrové a prostorové slyšení, simulace 3D prostoru pomocí sluchátek a reproduktorů.
5. Hluk a jeho měření, základní měřicí přístroje pro elektroakustická měření a jejich použití.
6. Základy prostorové akustiky, trajektorie zvukového vlnění, impulsní odezva prostoru, akustické materiály.
7. Elektromechanická a elektroakustická analogie.
8. Druhy a principy činnosti elektroakustických měničů.
9. Mikrofony, klasické a kombinované, praktické provedení a měření charakteristik.
10. Reproduktory a sluchátka, vyzařovací impedance a zkreslení, mechanická konstrukce, tlakové reproduktory.
11. Reproduktorové soustavy, typy reproduktorových ozvučnic, návrh a konstrukce reproduktorových skříní a kmitočtových výhybek, akustické čočky
12. Vícekanálové zvukové systémy surround sound, principy a formáty.
13. Techniky snímání stereofonního a vícekanálového zvuku pomocí mikrofonů.

Cílem předmětu je seznámení studentů řetězcem zpracování akustických signálů od jejich vzniku přes transformaci do elektrického signálu a zpět na akustický signál až po konečný sluchový vjem u posluchače.

Pro udělení zápočtu je nutné absolvovat všechny laboratorní úlohy v řádných nebo náhradních termínech. Další formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu

Smetana, C. a kol. Hluk a vibrace, měření a hodnocení. Sdělovací technika, Praha 1998. ISBN 80-90-1936-2-5 (CS)
Škvor, Z., Akustika a elektroakusitka. Academia, Praha, 2001. ISBN 80-200-0461-0 (CS)

Colloms, M., High Performance Loudspeakers, 6th ed. John Wiley & Sons, Ltd, 2005. ISBN 978-0-470094-30-3 (EN)
Eargle, J. The Microphone Book. 2004. ISBN 0-240-51961-2 (CS)
Sýkora, B. Stavíme reproduktorové soustavy, 1. – 48. díl. A Radio 10/97 - 9/2001 (CS)
Toman, K. Reproduktory a reprosoustavy, 1. díl. Dexon, 2003. (CS)