VUT

Přečtěte si můj příběh (pdf)

Již od prvního ročníku VUT jsem tušil, že si kurzy němčiny nezapisuji jen tak a snil jsem o tom, že i přesto, že jsem se na střední škole němčinu neučil, po pilném studiu téměř všech dostupných kurzů němčiny na FSI pojedu do německy mluvící země na Erasmus a tam se jazyk konečně doučím. Prý se němčina ve strojírenství hodí. Ale to nebyl jediný důvod, proč jsem se chtěl naučit německy, nebo proč jsem si vyjel na jeden semestr na Technickou univerzitu ve Vídni. Lákalo mne také poznat naše rakouské sousedy, vyzkoušet si samostatný život v cizím prostředí, poznat nové lidi z celého světa a zároveň jsem nechtěl jezdit moc daleko, abych se mohl každé 2 až 3 týdny potkat s přítelkyní a taky občas oddirigovat zkoušku svého pěveckého sboru, který mě také milým způsobem poutá k Brnu.

Všichni říkají, že s Erasmem je spojena příšerná administrativa. Já jsem ji zas tolik nepociťoval, jen shánění některých podpisů do určitého termínu působilo mírné potíže. Mezi učebními osnovami magisterského studia mechatroniky na VUT a osnovami na TUW (Technische Universität Wien) jsem nenalezl žádnou dostatečně velkou podobnost na to, aby mi uznali alespoň jeden předmět. To mi však nevadilo, obor je to dosti široký a ve Vídni jsem se přiučil něco z regulační techniky, dynamiky dopravních prostředků, automatizace a tvorby matematických modelů. Skoro celá nabídka předmětů byla v němčině, předměty v angličtině mě příliš nezaujaly. Začátek semestru mi přišel snadný, protože nebyly žádné písemky, jen jsem chodil na přednášky a cvičení, ale zkouškové mi potom docela zavařilo. Každý kredit jsem doslova vydřel, bylo to náročnější než jakékoliv zkouškové v Brně, protože abych odbornému učivu porozuměl, musel jsem odborné termíny často převádět do češtiny přes angličtinu, což učení značně zpomalovalo.

Na koleji se mi nesoustředilo tak dobře jako ve školní knihovně. Ta má několik pater a je úžasná se spoustou místa a ticha pro stovky studentů. Kdyby někdo z vás pomýšlel na TUW, doporučuji tam zajet už na bakalářském stupni, kde se berou základnější věci, magisterské předměty považuji v němčině, pokud v ní nejste úplně kovaní, za dost náročné. Ovšem netvrdím, že to za to nestálo! Učitelé příliš nebrali ohled na to, že jsem cizinec, musel jsem splnit stejné podmínky jako mí rakouští spolužáci a s jiným erasmákem, který by na tom byl podobně jako já, jsem se ani za celé studium neseznámil. Nicméně když jsem v němčině tápal, tak i 65-letý profesor mi byl schopen a ochoten objasnit problém plynně anglicky.

Bydlel jsem na koleji home4students, která byla jedna z těch levnějších variant ubytování, ale přesto nadstandard v porovnání s českými kolejemi. Veliká kuchyň se spoustou ledniček pro celé patro, koupelna jen pro mě a Nikolu ze Srbska (kluk, abyste si nemysleli), společenská místnost s fotbálkem a vybavená posilovna. Se spolubydlícím jsme si moc nesedli, bavil jsem se spíš s Dantem z Albánie a dalšími lidmi z patra. Vždycky jsme se potkávali v kuchyni a v blízkém nejlevnějším supermarketu Hofer. Příděl eur od školy pokryl většinu výdajů, ze svého jsem každý měsíc doplácel asi 5000 kč.

Jestli se chystáte do Vídně, nejlépe ji poznáte z kola! Na každého tam čeká spousta krásných míst a skvěle naplánovaná síť cyklostezek. Ve volném čase jsem jezdil na kole nebo zpíval v univerzitním sboru. Nebýt TU Chor, tak bych si moc společnosti neužil. Jednou jsem zašel s buddym na Erasmus párty, ale to byla pro mě jako introverta čirá šílenost. S kolegy zpěváky se mi kecalo v hospodě po zkoušce daleko lépe. Ve škole se kontakty navazují obtížně, nějaký společný zájem, ať už hudba nebo sport podle mě pomohou najít kamarády nejlépe.

Rakousko považuji za vyspělou zemi plnou dobrosrdečných lidí. Když se na vše podívám zpětně, asi bych nic neměnil. Možná bych se učil víc průběžně nebo si zaregistroval více předmětů, aby mi lépe vycházely kredity, ale přesto nakonec všechno dopadlo dobře.

Největším zážitkem byl pro mě velkolepý ples TUW. Vystupovali jsme tam s pěveckým sborem, takže jsme jako účinkující měli vstup zdarma a ještě jsme mohli koupit vstupenku pro doprovod se slevou. Vídeňáci si na plesy opravdu potrpí. Tento se konal v Hofburgu, císařském paláci a v mnoha sálech současně. V každém sále hrála jiná hudba, všude plno občerstvení, všichni oblečeni podle nejpřísnějšího dresscodu, bohatý program, zábava na vysoké úrovni. Já jsem si ve svém fraku připadal jako chudší kamarád z Moravy. Ples končil závěrečným waltzem v 5 hodin ráno, ale my jsme se unavili dříve a zrovna mě ráno čekalo stěhování z koleje. Proto jsme se už ve 3 hodiny přesunuli do školní jídelny na snídani, která tam byla pro odcházející návštěvníky nachystána.

Jestli uvažujete o Rakousku a máte podobná kritéria výběru země jako jsem měl já, určitě budete spokojeni. Dlouhodobý pobyt v cizí zemi změnil moje vnímání světa jako celku i pohled na Česko. Jsem si jist, že z této zkušenosti budu čerpat po celý život.