Sluneční neboli solární energie pochází ze Slunce. Díky moderním technologiím ji využíváme na ohřev vody, pro vytápění nebo na výrobu elektřiny. Elektřinu ze Slunce můžeme vyrábět díky fotoelektrickému jevu. Ten způsobuje to, že po dopadu fotonu na polovodičový materiál (krystaly křemíku) se vysráží elektrony, které vytvářejí elektrické napětí. Proto se pro výrobu elektřiny ze slunce běžně používá termín fotovoltaika. Sluneční elektrárny se skládají z několika řad plochých fotovoltaických panelů, z nichž každý má několik desítek článků. V ČR se provozuje cca 110 velkých slunečních elektráren o výkonech cca od 3 MW do 5 MW a 40 solárních parků s výkonem 5 až 38 MW. Ten největší v Ralsku vlastní skupina ČEZ, a.s. Fotovoltaika slouží i pro distribuovanou/drobnou domácí výrobu elektřiny. Fotovoltaické elektrárny naráží na problém s účinností fotovoltaických článků, která reálně dosahuje 15-25 % (vytěžená energie/ dopadající energie) u průmyslově vyráběných fotovoltaických článků. U současných tenkovrstvých fotovoltaických článků dosahuje účinnost přibližně 8-15 % (vytěžená energie/ dopadající energie). Vše platí pro viditelnou část Slunečního spektra a velmi malou část infračervené části A. Ostatní pásma infračervené oblasti A, B, C event. D nejsou současné fotovoltaické články schopny využít. Cílem projektu je vývoj funkčního vzorku základního principiálního systému solárního článku s rezonátorem a s tím související certifikovanou metodiku pro výrobu nového typu solárních článků s řízenou vyšší výtěžností/účinností a se schopností využít i oblast infračerveného spektra (vlnová délka od 750 do 15000 nm). Nový systém je nastaven pro vytěžení 80-100 % dopadající formy energie.

Klíčová slova
Solární článek, rezonátor, infračervené spektrum, energie.