Architektovy cesty aneb Moci, kde jsi?

Architect‘s Travels or O Power, Where Art Thou?

redakční článek

čeština

Kurátorský článek k 4. číslu 2016 časopisu ERA21 s názvem “Pod kontrolou”. Editorial: Ve vězení lidé „jí, spí, pracují, studují, hrají, plavou, chodí k doktorovi a navštěvují své rodiny. Také zde mluví, vyjednávají, poslouchají, učí se, vyjadřují názory, mají vztahy, nenávidí a milují. Ve vězení se lidé také dívají, myslí, čtou a poslouchají hudbu, mají pochyby i inspiraci, mají starosti a jsou zneklidňováni, vzrušeni, v depresi, v naději a pláčou a smějí se“, píše Roger Paez, autor věznice Mas d’Enric v Tarragoně (viz strany 28–31), ve své knize Kritické navrhování věznic. Vězení je mikrokosmos, miniaturní svět sám pro sebe. Je to ostrov nebo loď na moři, kterou obývá společnost, jež si díky své izolovanosti musí vyvinout vlastní pravidla… a přesto zvláštním způsobem zrcadlí společnost „tam na druhé straně“. Vězení je heterotopií. Budeme-li hledat rozdíly, lze dojít k závěru, že vězení představuje marginální typ prostoru. Pokud se ale zaměříme na podobnosti, můžeme jej vidět jako paradigma míst, kde je architektura mobilizována s cílem zachytit, regulovat a případně napravit to, co většinová společnost považuje za nepřípustné „anomálie“ ve vztahu k normě. Nejzřetelněji jsou to výchovné a detenční ústavy, psychiatrie, ale také například veřejné prostory se specifickými mechanismy disciplinace a z určitého pohledu i tzv. vyloučené oblasti. Úvodní článek k tomuto číslu končím konstatováním Rema Koolhaase z devadesátých let, že ideologie přebíjí i tu nejradikálnější architekturu.

Curator's article introducing the 4th issue 2016 of the architectural magazine ERA21 named “Under Control”. Editorial: In prison, people “eat, sleep, work, study, play, swim, go to the doctor and visit their families. They also speak, negotiate, listen, learn, and express their opinions; they have relationships, hate and love. In prison, people watch, think, read and listen to music, they have doubts and they find inspiration, they are concerned and alarmed, excited, depressed, hopeful; they cry and they laugh,” as Roger Paez, author of Mas d’Enric prison in Tarragona (see pages 28–31) writes in his book Critical Prison Design. Prison is a microcosm, a miniature unto itself. It is an island or a ship at sea inhabited by society that has to develop its own rules due to its isolation… and yet it peculiarly mirrors the society “on the other side”. Prison is a heterotopia. If we search for differences, we may come to the conclusion that prison represents a marginal type of space. But if we are concentrating on similarities we may see it as a paradigm of places where architecture is mobilized with the aim to capture, regulate, and possibly reform what the majority of the population considers to be an unacceptable “anomaly” in relation to the norm. The most obvious are young offenders’ institutions, mental institutions as well as public spaces with a specific disciplining mechanism, and from a certain perspective also the so-called excluded areas. The opening article in this issue ends with Rem Koolhaas’ statement from the 1990’ that ideology beats even the most radical architecture.

Architektura, Vězení, Politika

Architecture, Prison, Politics

KRISTEK, J.

13. 9. 2016

ERA Média, s.r.o.

Brno

20

22

3