Úplná amputace tradice. Sakrální stavební kultura jako trvalá oběť komunistické perzekuce v letech 1948-1989.

Total amputation of tradition. Sacral building culture as a permanent victim of communist persecution in 1948-1989.

audiovizuální tvorba

čeština

Příspěvek dokládá zásadní proměnu tradice české sakrální architektury působením totalitních a antináboženských režimů v průběhu 20. století. V úvodní části stručně seznamuje s kvalitou i názorovou šíří české sakrální architektury v období mezi světovými válkami. Tato tvorba se profilovala v paralelních názorových proudech jako funkcionalismus a tradicionalismus a tyto byly nadto také konfesně strukturovány. Jednotlivá architektonická díla pak často obstála i v mezinárodním srovnání. Tato kvalita získávala energii mimo jiné z několik století trvající lokální tradice chrámové architektury. Působením dvou totalit v průběhu 20. století, a z nich především déle trvajícího a programově ateistického komunismu, došlo ke dvěma zásadním poruchám přirozeného vývoje v tomto oboru. První poruchou bylo faktické zastavení vzniku nových chrámových staveb, z něhož za celé 4 dekády vybočuje pouze několik jednotlivých výjimek. Druhou poruchou bylo zastavení výuky a předávání znalostí v této oblasti způsobené perzekučním prostředím na vysokých školách i ve společnosti obecně. Kombinací důsledků uvedených poruch dosahuje kvalita sakrálních staveb vzniklých a vznikajících po roce 1989 relativně nízké úrovně, obzvláště uvážíme-li srovnání s předchozí meziválečnou tvorbou. Toto dvou- až třígenerační manko je reziduem, jehož důsledky pociťujeme až do dnešních dnů jak na straně architektů, tak také na straně zadavatelů staveb v podobě celkově snížené citlivosti vůči sakrální stavební kultuře. Česká sakrální architektura a fakticky trvající porušenost její kreativity a tradičního zakotvení představují doklad nesporně negativního vlivu minulého režimu. Svou povahou se jedná o doklad víceméně kvantifikovatelný a současně nepodléhající relativizaci v hodnocení minulosti, která je v poslední době mnohými zkusmo aplikována na některé oblasti života.

The paper demonstrates the fundamental transformation of the tradition of Czech sacral architecture by the effect of totalitarian and anti-religious regimes during the 20th century.The introductory part briefly introduces the quality and opinion breadth of Czech sacral architecture in the period between World Wars. This work profiled itself in parallel streams of opinion, such as functionalism and traditionalism, and these were also confessionally structured. Individual architectural works often succeeded in international comparison. This quality gained energy, among other things, from the centuries-long local tradition of sacral architecture. The effects of two totalitarisms in the course of the 20th century, and in particular the longer-lasting and programmatic atheistic communism, led to two fundamental disturbances of natural development in this field. The first failure was the de facto cessation of the emergence of new sacred buildings, of which only four individual exceptions deviate over the whole four decades. The second failure was the cessation of teaching and knowledge transfer in this area caused by the persecution environment at universities and in society in general. By combining the consequences of these failures, the quality of the sacral buildings created and emerging after 1989 achieves a relatively low level, especially considering the comparison with previous interwar works. This two- to three-generation shortage is a residue whose effects have been felt to this day both on the side of architects and on the side of contracting authorities in the form of a generally reduced sensitivity to sacral building culture. Czech sacral architecture and the factual violation of its creativity and traditional anchoring are evidence of the undeniable negative influence of the previous regime. By its nature, it is a document that is more or less quantifiable and at the same time not subject to relativization in the evaluation of the past, which has recently been by many individuals experimentally applied to some areas of life.

architektura sakrální - historie 20. stol.; Československo 1948-1989; komunismus - kulturní důsledky;

sacral architecture - 20th century history; Czechoslovakia 1948-1989; communism - cultural consequences;

OBRTLÍK, J.

10. 9. 2019

Olomouc