Ivan Ruller

Ivan Ruller

kapitola v knize

čeština

Příspěvek věnovaný tvorbě Ivana Rullera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů československé architektury a urbanismu druhé poloviny dvacátého století, je součástí monumentální kolektivní monografie s názvem Architektura 58–89 vydané v roce 2022 pod editorským vedením Vladimira 518. Ivan Ruller je architektem dominant. A to nejen těch materiálních v podobě výjimečných architektonických realizací, ale i těch nemateriálních: díky své morální integritě – s níž se dokázal postavit jak represím stalinismu padesátých let, v jejichž důsledku musel v roce 1959 opustit asistentské místo na brněnské technice, tak represím období normalizace, kdy byl za své aktivity v rámci pražského jara vyloučen ze Svazu architektů ČSR a od roku 1970 až do roku 1989 měl zákaz publikační i pedagogické činnosti – dokázal plnohodnotně žít i pracovat, aniž se kdykoli podřídil politickému nátlaku. V letech 1979–1985 pak fungoval jako samostatný výtvarník registrovaný při Českém fondu výtvarných umění. Jeho nezdolná energie, optimismus a inovativní myšlení ovlivňovaly nejen jeho spolupracovníky a široký okruh přátel, ale i několik generací studentů Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, kam se po listopadu 1989 vrátil jako první porevoluční děkan a kde vyučoval až do svých devadesáti let. Během své sedmdesátileté profesní praxe vytvořil přes šest set projektů, z toho asi sto osmdesát realizovaných a téměř tři desítky oceněných. Mezi jeho nejvýznamnější realizace z padesátých až osmdesátých let dvacátého století na území Brna patří společenské interiéry Janáčkova divadla (1960–1965), administrativní a provozní budova Ingstavu (1968–1970), sportovní hala Rondo (1971–1982), provozní budova výrobního družstva Karat (1972–1976) či smuteční síň v Brně-Židenicích (1977–1983). Po stáži v Paříži v polovině šedesátých let, kde se měl možnost seznámit se s aktuálními tendencemi francouzského brutalismu, navrhl v těchto intencích učiliště Slovnaftu v Bratislavě (1965–1972). V letech 1976–1981 spolupracoval s UNESCO na přípravě výstavby muzea historie v Tripolisu a dalších menších muzeí v Libyi, kde se v týmu antropologa a muzeologa Jana Jelínka účastnil rovněž průzkumu berberské architektury v Jebel Nafusa.

The paper dedicated to the work of Ivan Ruller, one of the most important representatives of Czechoslovak architecture and urbanism of the second half of the twentieth century, is part of a monumental collective monograph entitled Architecture 58–89 published in 2022 under the editorial direction of Vladimir 518. Ivan Ruller is an architect of landmarks. And not only the material ones in the form of exceptional architectural realizations, but also the immaterial ones: thanks to his moral integrity – with which he was able to face both the repression of Stalinism in the 1950s, as a result of which he had to leave his assistant position at the Brno University of Technology in 1959, and the repression of the period of normalisation, when he was expelled from the Union of Architects of the Czechoslovakia for his activities during the Prague Spring and banned from publishing and teaching from 1970 until 1989 – he was able to live and work fully without ever succumbing to political pressure. From 1979 to 1985 he worked as an independent artist registered with the Czech Fine Arts Fund. His indomitable energy, optimism and innovative thinking influenced not only his colleagues and a wide circle of friends, but also several generations of students at the Faculty of Architecture of Brno University of Technology, where he returned after November 1989 as the first post-revolutionary dean and where he taught until he was ninety. During his seventy years of professional experience, he created over six hundred projects, of which about one hundred and eighty were realized and almost thirty were awarded. Among his most important projects from the 1950s to the 1980s in Brno are the social interiors of the Janáček Theatre (1960–1965), the administrative and operational building of Ingstav (1968–1970), the Rondo sports hall (1971–1982), the operational building of the Karat production cooperative (1972-1976) and the funeral hall in Brno-Zidenice (1977-1983). After an internship in Paris in the mid-1960s, where he had the opportunity to learn about the current tendencies of French Brutalism, he designed the Slovnaft apprenticeship building in Bratislava (1965–1972) along these lines. In 1976–1981, he collaborated with UNESCO on the preparation of the construction of the History Museum in Tripoli and other smaller museums in Libya, where he also participated in the research of Berber architecture in Jebel Nafusa in the team of anthropologist and museologist Jan Jelinek.

Ivan Ruller, architektura 1958–1989, Brno, Janáčkovo divadlo – interiéry (1960–1965), administrativní a provozní budova Ingstav (1968–1970), sportovní hala Rondo (1971–1982), provozní budova výrobního družstva Karat (1972–1976), smuteční síň v Brně-Židenicích (1977–1983), učiliště Slovnaftu v Bratislavě (1965–1972), UNESCO – muzeum historie v Tripolisu (1976–1981), Jan Jelínek, Čeněk Ruller, František Uherka, Vladimir 518

Ivan Ruller, architecture 1958–1989, Brno, Janáček Theatre – interiors (1960–1965), Ingstav administrative and operational building (1968–1970), Rondo sports hall (1971–1982), Karat production cooperative operational building (1972–1976), Mourning Hall in Brno-Zidenice (1977–1983), Slovnaft Apprenticeship School in Bratislava (1965–1972), UNESCO Museum of History in Tripoli (1976–1981), Jan Jelínek, Čeněk Ruller, František Uherka, Vladimir 518

ŽÁČKOVÁ, M.

1. 3. 2022

Bigg Boss

Praha

978-80-908359-3-1

Architektura 58–89

1

494

515

22