Vliv variantního uspořádání agrolesnických systémů na erozní poměry

The influence of variant arrangement of agroforestry systems on erosion conditions

článek ve sborníku mimo WoS a Scopus

čeština

Agrolesnické systémy jsou definovány jako systémy hospodaření na půdě, v rámci kterých je stejný pozemek zároveň využíván k pěstování stromů a k zemědělské produkci. Mezi základní typy patří silvoorebný agrolesnický systém, tedy pěstování dřevin na orné půdě, a silvopastevný agrolesnický systém, ve kterém jsou dřeviny pěstovány na trvalých travních porostech nebo výmladkových porostech. Cílem tohoto příspěvku je zjistit, jakým způsobem lze variantním uspořádáním agrolesnických systémů ovlivnit erozní poměry v dané lokalitě. Konkrétně se jedná o jeden díl půdního bloku o výměře 24 hektarů, který se nachází v katastrálním území Modřec (jeden z katastrů města Polička) v Pardubickém kraji v okrese Svitavy. Bylo provedeno celkem 18 variant uspořádání agrolesnických systémů, v některých z nich se navíc uvažovalo s vrstevnicovým obděláváním. Jednotlivé varianty se lišily orientací ochranných pásů dřevin (s mírným odklonem od vrstevnic, po spádnici), dále pak šířkou těchto pásů (1 m, 3 m, 6 m a 10 m) a vzdáleností mezi nimi (24 m, 50 m a 100 m). Následně byly pro všechny varianty vypočteny dlouhodobé průměrné ztráty půdy, přičemž bylo počítáno se dvěma variantami C faktoru, a to C faktorem rozdílným, který jednotlivým plochám přiřazuje konkrétní C faktor, a C faktorem průměrným pro celý díl půdního bloku. Pro zvolené území se vzhledem k erozním poměrům jako nejúčinnější jeví agrolesnický systém s ochrannými pásy dřevin o šířce 10 m s mírným odklonem od vrstevnic a s vrstevnicovým obděláváním. Bylo zjištěno, že z hlediska protierozní ochrany je nutné doplnit agrolesnické systémy i plošnými opatřeními, a to konkrétně vrstevnicovým obděláváním, případně dalšími liniovými prvky (například příkopem nebo průlehem).

Agroforestry systems are defined as systems of land management in which the same parcel of land is simultaneously used for growing trees and for agricultural production. The basic types include silvoarable agroforestry system, i.e. growing trees on arable land, and silvopasture agroforestry systems, in which trees are grown on permanent grassland or coppice. The aim of this paper is to investigate how variations in agroforestry systems can influence erosion conditions in a given locality. Specifically, it is one land block with an area of 24 hectares, located in the cadastral area of Modřec (one of the cadastral areas of the town of Polička) in the Pardubice Region in the Svitavy District. A total of 18 variants of agroforestry systems were made, in some of which contour farming was also considered. The individual variants differed in the orientation of the shelterbelts (with a slight deviation from the contour lines, along the fall line), the width of these shelterbelts (1 m, 3 m, 6 m, and 10 m), and the distance between them (24 m, 50 m, and 100 m). Subsequently, long-term average soil losses were calculated for all the variants, using two variants of the C factor, namely the C factor differential, which assigns a specific C factor to each area, and the C factor average for the whole land block. For the selected area, an agroforestry system with 10 m wide shelterbelts with a slight deviation from the contour lines and with contour farming seems to be the most effective in terms of erosion conditions. It was found that, in relation to anti-erosion protection, agroforestry systems need to be supplemented by area measures, namely contour farming, or other linear elements (e.g. broad-base terraces).

agrolesnický systém, ochranný pás dřevin, vrstevnicové obdělávání, ztráta půdy

agroforestry system, shelterbelt, contour farming, soil loss

BURŠÍK, L.

14. 11. 2024

Slovenský hydrometeorologický ústav

Bratislava

978-80-99929-79-2

Konferencia mladých odborníkov, Zborník súťažných prác 2024

68

77

10

https://kmo.shmu.sk/media/files/2024/Zbornik_KMO_2024_FINAL.pdf