„Zjišťovali jsme a ověřovali užitné vlastnosti odpadů a jejich chování při tepelném zpracování ve směsi,“ přiblížil význam výzkumu jeden z řešitelů projektu Miroslav Černý z Ústavu chemie materiálů VUT. Češi zkoumali dvě základní skupiny materiálů pro výrobu kompozitů: tedy plasty, které bude možné využít jako pojivo, a dále materiály vhodné jako plnivo. Kromě teplot, při kterých dochází k tání plastů, zkoumali výzkumníci i další vlastnosti, například uvolňování škodlivých látek a plynů a vliv nečistot a rychlosti ohřevu při tepelném zpracování.

Jako nejvhodnější pojivo se nakonec ukázal klasický polyethylentereftalát (PET). Rovněž známý polypropylen (PP) vykázal při opakovaném zpracování ztrátu mechanických vlastností. Z plnidel se nejlépe osvědčilo odpadní sklo ze solárních panelů. Z experimentálních směsí výzkumníci vytvořili zkušební rámečky, a prověřovali u nich objemovou hmotnost a pevnost při tlaku a ohybu. Poté slisováním taveniny kompozitu připravili dlaždice, u nichž testovali mechanické a pevnostní vlastnosti, obrusnost, reakci na oheň či odolnost vůči chemickým látkám. Tyto zkoušky prokázaly vlastnosti srovnatelné a v mnoha parametrech lepší než u obvyklých stavebních materiálů.

„Výzkum jsme podpořili více než 3,5 milionem korun z programu Zéta,“ uvedl předseda TA ČR Petr Konvalinka. I díky zapojení firemního sektoru se poznatky z výzkumu již využívají v praxi, a to u kompozitních výrobků série Polybet. Aktuálně se dokončuje výrobna v Polsku, kde budou z odpadních termoplastů a s využitím zkušeností a znalostí z projektu v průmyslovém měřítku vznikat profily pro logistický sektor. Výroba plastů totiž ve světě neustále stoupá. V roce 2020 činila okolo 400 milionů tun za rok, v roce 2050 se předpokládá 700 milionů tun ročně.


Zdroj: TA ČR a E15