Testování plastů (polymerů) v Antarktidě započali brněnští odborníci z CEITEC VUT ve spolupráci s Masarykovou univerzitou a několika dalšími výzkumnými pracovišti přibližně před 5 lety. Vzorky, které poslali s expedicí na Antarktidu na stanici J. G. Mendela porovnávali s identickými panely umístěnými v Brně. Exponované polymery byly každým rokem odebírány a přiváženy zpět a následně vyhodnocovány. První výsledky ukázaly, že plasty stárnou na Antarktidě čtyřikrát pomaleji než v Brně.

Plasty, které od doby svého vzniku doslova zaplavily svět sice přirozenou cestou degradují, ale rychlost jejich rozpadu je stále mnohonásobně nižší než tempo jejich výroby. Lépe poznat chování polymerů v extrémních podmínkách je jedním z cílů Jiřího Tocháčka z CEITEC VUT, který je v oboru degradace polymerů uznávaným odborníkem a vedoucím projektu. V Antarktidě byly materiály vystaveny velmi specifickým podmínkám zahrnujícím teploty až mínus 35 stupňů, velké teplotní změny v rámci jediného dne a působení UV záření jako důsledku přítomnosti ozónové díry.

Názory, jak na tyto podmínky budou dlouhodobě polymery reagovat, byly dosud značně nejednotné. Vědci se nemohli shodnout na tom, který z uvedených klimatických vlivů bude převládat. První výsledky ukázaly, že vliv ozónové díry propouštějící ve zvýšené míře UV složky slunečního záření je velmi významný, nicméně UV spolu s dlouhodobě vyššími teplotami v Brně tento vliv převáží. Svoji roli sehrála také povrchová kontaminace, která způsobila, že vzorky po 3 letech v Antarktidě měly zcela čistý povrch, zatímco vzorky v Brně, představujícím typické prostředí průmyslové aglomerace, byly významně zaneseny černými polétavými nečistotami.

Část výsledků po třech letech expozice byla publikována, další část se nyní zpracovává. Výzkum v Antarktidě nadále pokračuje a od příštích odběrů si vědci slibují objasnění především chování polymerů stabilizovaných, tj. polymerů s výrazně vyšší odolností vnějším klimatickým vlivům.

Zdroj: CEITEC VUT