Co jste možná o VUT nevěděli…

VUT je nejstarší dosud existující vysokou školou v Brně a první českou technikou na Moravě

Císař František Josef I. sice podepsal dekret zřizující v Brně první českou vysokou školu, ale od počátků technika bojovala s nedostatkem financí a odporem německého obyvatelstva. Protože zprvu neměla ani vlastní budovy, první sekretariát rektora byl v pronajaté místnosti v hotelu Slavia v centru Brna.

Prvním rektorem VUT byl zvolen matematik Karel Zahradník, který přišel z chorvatského Záhřebu. Jeho získání tehdy Antonín Rezek označil jako „terno“. Profesor Zahradník ovládal němčinu, francouzštinu i chorvatštinu. Jeho učebnice geometrie, kterou poprvé publikoval v roce 1896, se v roce 2003 dočkala v Chorvatsku už 3. vydání a dodnes se používá při výuce na chorvatských středních školách.

Základy VUT položili 4 první profesoři: Karel Zahradník (matematika), Jan Sobotka (deskriptiva), Jaroslav Jiljí Jahn (mineralogie a geologie) a Hanuš Schwaiger (kreslení). Když je Antonín Rezek, který se zasloužil o založení brněnské techniky, pozval k sobě na večeři, malíř Schwaiger mu věnoval karikaturu s názvem „Všechny 4 stolice děkují za večeři“ coby lehkou výčitku toho, že je Rezek přivedl do Brna do zcela provizorních podmínek rodící se školy.

Jako první oficiální sídlo techniky je uvedená budova Ženského vzdělávacího spolku Vesna v centru Brna, na dnešní Jaselské. V přízemí v malém pokoji se dvěma okny byl rektorát, sekretariát rektora i kabinet Karla Zahradníka v jednom. Dva metry široká chodba sloužila jako pracovna laboranta. Na levé straně do ulice byla jediná posluchárna, o patro výš, kromě pracoven profesorů a jejich asistentů, pak jediná kreslírna a rýsovna. K poslednímu říjnovému dni 1899 se zapsalo prvních 47 posluchačů české brněnské techniky.

První ženy začaly na VUT studovat v roce 1918, kdy se zapsalo sedm posluchaček. Předtím chodily studentky na přednášky pouze pod označením „hosté“ nebo „mimořádné posluchačky“. V roce 1923 máme evidované první inženýrky – tři na odboru chemického inženýrství a dvě v oddělení elektroinženýrství. Nejčastěji se ženy zapisovaly ke studiu chemie.

Prvním areálem, který byl přímo vybudován pro potřeby brněnské techniky, je dnešní sídlo Fakulty stavební na Veveří ulici. Za druhé světové války zde byla zřízena vojenská kasárna.

Kounicovy koleje nechal pro českou techniku v Brně zbudovat Václav hrabě z Kounic, protože věděl, že nově zřízená škola bude potřebovat ubytovací prostory pro své studenty. První studenti tu mohli složit hlavu v listopadu 1923. Dne 17. listopadu 1939 byly koleje přepadeny jednotkami SS a gestapem. Celkem 173 studentů bylo odvlečeno do koncentračního tábora a z původně studentského areálu se rázem stala věznice, kde byly popraveny stovky lidí, převážně českých vlastenců, vysokoškolských pedagogů a odbojářů. Dnes tyto krvavé dějiny připomíná pamětní deska. Po válce už Kounicovy koleje začaly opět sloužit jako ubytovací kapacity brněnským studentům, nicméně v roce 1999 byly převedeny z majetku VUT do správy Veterinární a farmaceutické univerzity.

Když došlo v roce 1939 k uzavření českých vysokých škol, zbylo jen torzo laboratoří, které armáda považovala za důležité pro Říši: Laboratoř vodních staveb, Výzkumný ústav pro průmysl koželužský, Výzkumný ústav kvasného průmyslu a Výzkumný ústav pro průmysl cukrovarnický. Tato pracoviště pak byla sloučena s do té doby fungující německou technikou v Brně.

Po válce se sice podařilo školu obnovit, kritické období přišlo v 50. letech, kdy vedení strany rozhodlo, že místo brněnské techniky bude Vojenská technická akademie, která „pohltila“ většinu fakult a zaměstnanců původní školy. Ze zbytků vznikla civilní Vysoká škola stavitelství, kde se spojila Fakulta inženýrského stavitelství, Fakulta architektury a pozemního stavitelství a trochu absurdně i Katedra slévárenství, o které vojáci jednoduše neměli zájem. Později začal český průmysl trpět nedostatkem techniků a tak byla škola postupně obnovena v původní šíři.

Brněnská technika několikrát měnila název. Škola vznikla jako C. k. česká vysoká škola technická v Brně, následně C. k. vysoká škola technická Františka Josefa v Brně, po vzniku republiky jen Česká vysoká škola technická v Brně, koncem 30. let to byla Vysoká škola technická Dra Edvarda Beneše v Brně, v 50. letech zbyla Vysoká škola stavitelství v Brně a od roku 1956 nese jméno Vysoké učení technické v Brně.

Za 120 let své existence rozdala brněnská technika přes 60 čestných doktorátů, například Nikolu Teslovi, Janu Antonínu i Tomáši Baťovi, T. G. Masarykovi, Edvardu Benešovi, Evě Jiřičné a mnoha dalším.

V současnosti má univerzita už 53. rektora. V minulosti zde jako rektoři působili například: architekt Karel Hugo Kepka, odborník na vodní stavby Vilibald Bezdíček, architekt Jaroslav Syřiště a mnoho dalších. Elektrotechnik Vladimír List, rovněž bývalý rektor VUT, který výrazně pomohl elektrifikaci Československa, vystudoval na pražské technice a měl velké pochopení pro těžký život studentů: „V jaké duševní náladě je nováček na technice, vím z vlastní zkušenosti. Neboť když se po maturitě a krásných prázdninách v dobříšských lesích začala na pražské technice na mne valiti lavina matematiky, deskriptivy a fysiky ve způsobu pěti až osmihodinových přednášek týdně bez knih a pomůcek, byl výsledek, že já, jenž studoval do té doby s vyznamenáním, jsem chodil o vánocích podél Vltavy, uvažuje, mám-li se utopit, anebo býti hajným.“

Na VUT v současnosti nenajdete zakládací listinu školy. Jako první archiválie k založení brněnské techniky je v Archivu VUT uložen přípis z místodržitelství pozdějšího data. Jedna z verzí je, že zakládací listina byla za minulého režimu zapůjčena na výstavu na Slovensko, odkud se již nevrátila. Pátrání po zmizelé listině ale stále trvá…

Archiv VUT sídlí ve zrekonstruovaných prostorách bývalé menzy na Klatovské. Uvnitř najdeme dva kilometry dokumentů. K dispozici tu mají i speciální mrazicí boxy, jež slouží k záchraně dokumentů poškozených vodou.

Publikováno	15.01.2019 10:30
Odkaz	https://www.vut.cz/vut/f19528/d181311

VUT