Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Rekonstruovaný snímek úplného zatmění Slunce 29. května 1919 | Autor: ESO/Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl/F. W. Dyson, A. S. Eddington, & C. Davidson, P. Horálek/Fyzikální ústav v Opavě, M. Druckmüller/VUT
Snímek zachycuje Slunce ve chvíli, kdy je téměř celý kotouč zakryt Měsícem. Díky tomu je vidět sluneční koróna – rozevlátá plazmová obálka Slunce tvarovaná jeho magnetickým polem. Koróna je dosti „košatá“, protože zatmění proběhlo v době, kdy Slunce bylo poměrně aktivní. Na snímku lze vidět četné magnetické smyčky, rozeznat jdou i sluneční magnetické póly (vlevo nahoře, vpravo dole). Zajímavá, byť ne z hlediska teorie relativity, je protuberance na snímku v pravé horní části. Protuberance je oblak chladnějšího plazmatu vznášejícího se nad slunečním povrchem. Nejde o nijak vzácný jev, ale vyfotit ho během úplného zatmění Slunce už vzácnost je. A zároveň jde o o největší protuberanci, která kdy byla během slunečního zatmění fotograficky zachycena.
Autory tehdejšího snímku zajímaly především poměrně špatně a slabě viditelné tečky vpravo dole, což jsou dvě hvězdy patřící do souhvězdí Býka. Díky zatmění jsou hvězdy dostatečně jasné na to, aby se daly vyfotografovat, i když leží tak blízko slunečního kotouče. Astronomové tak získali možnost porovnat polohu těchto hvězd na obloze během zatmění s jejich polohou v době, kdy se Slunce v jejich blízkosti nevyskytuje (tj. v noci.) Ukázalo se, že obraz hvězd je skutečně o něco posunutý.
Odpovědnost: Mgr. Marta Vaňková