Více než pět desítek prací se sešlo ve finále studentské konference Excel@FIT, kterou ve čtvrtek pořádala Fakulta informačních technologií VUT už posedmé. Studenti FIT na ní představili své práce, které do finále vybrala komise složená z odborníků z akademické i komerční sféry. Mezi ty nejlepší fakulta rozdělila 160 tisíc korun.

Webové aplikace, zpracování dat, bezpečnost či neuronové sítě. To jsou jen některá z témat, která se ve čtvrtek řešila na online konferenci Excel@FIT. Ta se již tradičně snaží představovat ta nejlepší praktická řešení studentů IT. „Je to prostor, kde mohou studenti prezentovat své práce a vzájemně se inspirovat svými projekty. Zároveň zde mají příležitost získat zpětnou vazbu nejen od akademiků, ale také od odborníků z průmyslu. Zájem o účast v letošním ročníku, který se už podruhé musel konat online, a hlavně kvalita prací nás velmi mile překvapily,“ uvedl Milan Češka, výkonný předseda rady Excel@FIT.

Jedním z projektů, který komise ocenila, je systém pro automatické hodnocení sportovní střelby do terče. Jeho autorkou je studentka FIT Jana Gregorová, která se sama střelbě věnuje. Při tréninku jí vadilo, že nevidí výsledek ihned po výstřelu. „To slouží jako zpětná vazba, jestli správně stojím, držím pistoli, soustředím se atd. Vždy jsem tak musela dojít až k terči, a to ani není vždy možné okamžitě, protože hned vedle obvykle střílejí další střelci, a za této podmínky je vstup do střeliště zakázán,“ vysvětluje Jana Gregorová. Vytvořila proto řešení, které střelbu zaznamenává i hodnotí. To mohou využít jednotlivci, ale může být také zabudováno přímo na střelnici.

„Funguje tak, že se připojí kamera k počítači přes USB nebo bezdrátově pomocí RTSP. Video z této kamery je zpracováváno aplikací na počítači a střelec může vidět své skóre a zvýrazněné zásahy během střelby. Po skončení střelby se střelci zobrazí vyhodnocení střelby a celkové skóre. Střelec si navíc může zobrazit terč v různých časech střelby a podívat se tak, jak střílel v čase,“ popisuje Jana Gregorová. Jak dodává, s prací má spoustu dalších ambicí. Do budoucna by chtěla například vytvořit smartphone aplikaci pro jednotlivce, aby nebylo potřeba brát si s sebou na střelnici počítač, nebo vylepšit řadu funkcionalit.

Mezi dalšími oceněnými je Filip Kočica. Ten vyvinul nástroj, který by v budoucnu mohl pomoct skladům s jejích výkonností. „Je jednoduchý na ovládání, takže s ním zvládnou bez problému pracovat například logističtí manažeři bez hlubší znalosti IT. Dokáže provést simulaci toho, jak daný sklad funguje, a zároveň i navrhnout optimalizaci, která může vést až k dvojnásobnému množství odbavených objednávek,“ uvedl Filip Kočica. Nástroj, jenž dokáže najít správné rozložení produktů ve skladu i nejkratší možnou cestu objednávky, vyvíjel ve spolupráci s brněnskou společností, která se zabývá automatizací skladů. A jak doufá, nalezne reálné využití v praxi, nebo alespoň přinese podnět pro další směr vývoje skladů.

Vyskakující okna a bannery, které vyžadují souhlas se zpracováním osobních údajů, obtěžují na webu většinu lidí. Řešení přinesl Aleš Postulka. Rozšíření pro webové prohlížeče, které vytvořil, poskytuje stránkám souhlas automaticky. „V nastavení rozšíření si může uživatel přednastavit souhlas či nesouhlas s jednotlivými účely zpracování osobních údajů. Při navštívení webové stránky se jej rozšíření pokusí této stránce vnutit, aby zde uživatel nemusel souhlas odklikávat ručně,“ popisuje Aleš Postulka. Na vývoji rozšíření pro webové prohlížeče chce nadále pracovat, současné řešení je už aktuálně dostupné v obchodě s doplňky pro prohlížeč Firefox.

Místo biometrie květiny
Velkými tématy byla také bezpečnost a neuronové sítě. Ľuboš Mjachky se ve své práci věnoval tomu, zda je možné nahradit biometrická data, konkrétně obrázky tváří, úplně jinými objekty - například obrázky květin nebo třeba bot. „V práci ukazuji, jak je možné využít neuronovou síť právě na přeměnu tváře na květy, které je pak možné použít k přihlašování do různých systémů místo reálné tváře,“ popsal Ľuboš Mjachky.

Proč vůbec využívat neuronovou síť, kterou můžete mít třeba v mobilu, k záměně tváře s jiným obrázkem? „Jde o bezpečnost a soukromí uživatelů. Server nezná reálnou tvář uživatele a útočník tak nemá možnost zpětně jeho tvář zrekonstruovat. V případě útoku, ani pokud dojde k odcizení mobilu, se nedozví skutečnou identitu uživatele,“ vysvětlil Mjachky. Toto řešení se podle něj bude dát využít v systémech, které vyžadují přihlášení prostřednictvím tváře, výzkum je ale teprve na začátku a bude třeba ho testovat.

Bezpečnosti hlasové biometrie se ve své práci věnoval Anton Firc. Zkoumal, jak velkou hrozbu představuje syntetická řeč, tzv. deepfake, pro systémy zabezpečené pomocí hlasu uživatele. Ty dnes využívají např. call centra v bankách nebo mobilní operátoři. „Z výsledků mé práce je jasné, že bude potřeba se tomuto tématu aktivně věnovat. Testované systémy totiž syntetickou řeč přijaly jako pravou. Výsledky ale také ukázaly, že při správném nastavení biometrického systému je možné zmírnit hrozby, které syntetická řeč představuje,“ uvedl Anton Firc. Jak dodává, techniky pro tvorbu deepfake jsou stále poměrně nové a jejich bezpečnostní dopady a použitelnost nejsou úplně prozkoumané. Sám by se jim rád věnoval v rámci doktorského studia, na které se chystá.

Odborný panel ocenil celkem osmnáct prací studentů. Cenu Jiřího Kunovského, o které rozhodla více než dvěma tisíci hlasy veřejnost hlasováním na internetu, získalo celkem pět projektů. Dalších sedm cen rozdali také průmysloví partneři. Ocenění autoři získali stipendia celkem za 160 tisíc korun. Výsledky i ukázky prací najdete na stránkách konference.