Sociální bezpečí studujících

Podporujme se

Pokud pozorujete na někom něco neobvyklého či podezřelého, zdá se Vám zkrátka nesvůj, promluvte si s ním, pokud je Vám daný člověk blízký, nebo to sdělte komukoliv z vyučujících, kterým důvěřujete nebo se obraťte na Linku psychologické podpory (116 123) nebo na psychologickou podporu ICV VUT.
Zvláště pokud člověka neznáte nebo se Vám zdá jeho chování skutečně nezvyklé, kontaktuje raději jakéhokoliv zaměstnance školy.

Pokud se sami cítíte špatně, nebojte se a vyhledejte pomoc. Můžete využít Linky bezpečí (116 111), kde Vaše starosti může anonymně vyslechnout odborník a pohovořit si s Vámi o nich, můžete vyhledat pomoc u školní psycholožky nebo u jakéhokoliv jiného odborníka.
Neobviňujte ze svých duševních problému sami sebe nebo své okolí, a nenechte se jimi zaslepit. Nevede to k ničemu a věřte, že v naší společnosti jsou odborníci, kteří Vám jsou připraveni podat pomocnou ruku ve Vašich těžkých chvílích a že Vás vždycky někdo podrží.

Právo na respekt

Na VUT není tolerována žádná z forem nežádoucího chování - všechny formy diskriminace, sexuální obtěžování, nedovolený nátlak, šikana - a to jak mezi vyučujícími, jinými zaměstnanci/zaměstnankyněmi a studujícími, tak mezi studujícími navzájem. Prioritou VUT je, aby na univerzitě panovala kolegiální atmosféra a aby byl dodržován Etický kodex VUT.
Pokud se stanete objektem či svědkem jakéhokoliv nežádoucího jednání, máte možnost se účinně bránit či pomoci ochránit ostatní dle závažnosti jednání a role agresora (studující/ vyučující/ jiný zaměstnanec či zaměstnankyně) pomocí kontaktních osob a poradních orgánů.

INTERNÍ PODPORA

Koordinátorka pro sociální bezpečí na VUT

Oprávněná přijímat podněty/oznámení na výskyt nežádoucích jevů na univerzitě a dále je řešit.

Pověřenkyně pro ochranu osobních údajů

Spolupráce s Koordinátorkou pro sociální bezpečí na VUT při řešení podnětů/oznámení na výskyt nežádoucích jevů na univerzitě.

Interní právní poradenství

Kontaktní osoby pro sociální bezpečí na F/VÚ/S

Oprávněni přijímat podněty/oznámení na výskyt nežádoucích jevů na univerzitě a dále je postoupit k řešení Koordinátorce pro sociální bezpečí na VUT.

Studentská komora Akademického senátu VUT

Kontaktní osoby z řad studujících nejsou oprávněny podněty řešit, ale předávají je s vaším svolením Koordinátorce pro sociální bezpečí na VUT.

    Etická komise VUT

    V případě závažného porušení Etického kodexu VUT je možno se obrátit přímo na Etickou komisi VUT, jejímiž členy/ členkami jsou nově také:

    Podněty podané na Etickou komisi budou v souladu s Jednacím řádem Etické komise VUT řešeny na jejím nejbližším zasedání.

    INTERNÍ PORADENSTVÍ

    Poradenské centrum VUT (ICV) - Psychologická poradna

    Zaměstnanci/zaměstnankyně primárně poskytují psychologické či jiné poradenství a v případě okolností, které vyplynou ze setkání se stávají kontaktními osobami. Nemají ovšem oprávnění podněty řešit, ale předávají je s vaším svolením Koordinátorce pro oblast sociálního bezpečí na VUT.

    Poradenské centrum poskytuje     psychologické poradenství - odbornou psychologickou pomoc pro studující, kteří se ocitli v nesnadné situace.
    Pro domluvu termínu konzultace využijte náš formulář níže, případně volejte na naše číslo 771 279 841, nebo nás kontaktujte přímo na e-mail viz. Kontakty.
    Telefonní linka je obsluhována v maximální možné míře v pracovní dny mezi 8 a 16 hodinou.

    Poradenské centrum ALFONS

    Poradenské centrum Alfons nabízí studujícím poradenství a pomoc s úspěšným zvládnutím studia.

    Nabízí     poradenství pro studující se zdravotním znevýhodněním/ omezením:

    • specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, porucha pozornosti)
    • zdravotní znevýhodnění (sluchové, zrakové, pohybové, porucha autistického spektra)
    • psychické obtížě (deprese, úzkostné stavy, schizofrenie aj.)
    • jiné zdravotní obtíže (chronické somatické onemocnění aj.)
    Nabízí i sociálně-právní poradenství S-kompas

    EXTERNÍ PODPORA

    KRIZOVÉ LINKY V ČR

    Krizové linky jsou jak v českém jazyce, tak i v ukrajinském a ruském jazyce

    DALŠÍ PODPORA

    Na akademické půdě není tolerováno...

    Diskriminace

    Diskriminací se rozumí "také jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnoti." - Zákon č.198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).

    Diskriminaci rozdělujeme na:
    • Přímá diskriminace - jednání, při němž se s jednou osobou zachází méně přiznivě, než s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodů, které zákon zakazuje (má individuální charakter),
    • Nepřímá diskriminace - jednání, při němž se s někým zachází méně příznivě na základě kritéria, které je zdánlivě neutrální. V určitých případech je možné nepřímou diskriminaci odůvodnit rozumným cílem, ovšem i prostředky k jeho dosažení musí být přiměřené a nezbytné. Nepřímá diskriminace může mít dvě podoby:
      • příliš široká obecná norma, která formálně vzato působí na všechny subjekty stejně, ale ve skutečnosti nikoliv,
      • výjimka z obecné normy, která má nepřiměřený dopad na určitou sociální skupinu.
    Příklady diskriminace:
    • zesměšňování, parodování či ponižování z důvodu věku, rasy či dalších osobních charakteristik,
    • rozesílání nebo vystavování materiálů, které mohou jiní považovat za urážející (emaily, textové zprávy, videa, obrázky),
    • verbální nebo fyzické chování, které snižuje důstojnost, je k někomu nepřátelské nebo vyjadřuje odpor na základě osobních charakteristik,
    • stranění se někomu, např. úmyslné vyloučené z konverzace či pracovní aktivity na základě osobních charakteristik,
    • urážlivé nebo zastrašující poznámky, gesta, necitlivé vtipy a "kanadské žertíky", které podkopávají něčí důstojnost, pomluvy,
    • nechtěný, nevyžádaný a nevhodný fyzický kontakt (hlazení, plácání, otírání se o někoho aj.), nevyžádané a nevhodné zírání (např. do výstřihu).

    Šikana

    Šikana je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit, ponižovat nebo zastrašovat jiného člověka či skupinu osob. Šikana je závažnou agresivní poruchou chování vyskytující se v sociálním prostředí, je věkově neomezená.

    Pro šikanu je charakteristické:

    • záměrnost; pravidelné opakování; nepoměr sil; samoúčelnost agrese; oběť prožívá tzv. "legraci" nepříjemně.
    Příklady projevů šikany:
    • fyzické projevy - př. kopání, fackování, škrcení,
    • fyzické bránění oběti v dosahování cílů - př. úmyslné zastoupení cesty, zasednutí místa,
    • verbální projevy - př. nadávání, urážení, zesměšňování, rozšiřování pomluv, uřážlivých kreseb, básní,
    • pasivní projevy - př. neodpovídání na pozdrav, na otázky, nezastání se oběti v případě nespravedlivého obvinění.


    Šikana na pracovišti

    Bossing - Za šikanu ze strany nadřízeného (bossing, z angl. boss – „nadřízený, šéf“) může být považováno:

    • přehnané kontrolování plnění povinností či docházky,
    • neschválení dovolené, přemíra přesčasů,
    • arogantní chování a slovní urážky,
    • nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika,
    • zesměšňování před kolegy,
    • zadávání příliš složitých úkolů (na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné),
    • zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených, které vede k neinformovanosti,
    • nemožnost vyjádřit svůj názor nebo navrhnout své návrhy,
    • přisvojení si práce podřízeného jeho vedoucím,
    • sexuální obtěžování,
    • bezdůvodné vyhrožování výpovědí (ukončením služebního poměru),
    • různé naschvály (odebrání kancelářských potřeb…),
    • probírání drobných chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy atd.

    Mobbing - Pro šikanu ze strany kolegů/kolegyň (z angl. mob – „dotírat, napadat, obtěžovat, obvykle skupinou lidí“) je charakteristická skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti. Cílem mobbingu je poškození druhého za účelem jeho následného propuštění ze zaměstnání.

    Mobbing není občasný konflikt, ale opakovaný a záměrný proces ničení vyhlédnuté oběti. Mobbing vypadá jako neškodné naschvály, legrácky, kanadské žertíky – ale jen oběť ví, že nejsou ojedinělé ani náhodné, ale naopak pravidelnou součástí pracovní doby. Když vám denně kolega např. neodpoví na pozdrav, má pro vás jen pohrdavé pohledy, pravidelně vás pomlouvá, kritizuje a očerňuje u nadřízených, jedná se o mobbing.

    Sexuální obtěžování

    Sexuální obtěžování je jakákoliv forma nevyžádaného verbálního, neverbálního nebo fyzického jednání sexuální povahy, jehož cílem nebo důsledkem je zásah do důstojnosti člověka, obzvlášť když vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé prostředí. Pod pojem sexuální obtěžování můžeme zařadit sexuální nátlak, nežádoucí sexuální pozornost a sexistické chování (uplatňování genderových stereotypů). Na akademické půdě k němu může docházet mezi studujícími navzájem, mezi vyučujícími, ze strany vyučujících vůči studujícím nebo ze strany studujících vůči vyučujícím. Každý člen a každá členka akademické obce se podílí na vytváření bezpečného, respektujícího a důstojného prostředí bez projevů sexuálního obtěžování.

    Podoby sexuálního obtěžování ve vysokoškolském prostředí:

    • nevyžádané opakované sexuální návrhy,
    • vynucování sexuálního chování za protihodnotu (např. lepší podmínky u zkoušky),
    • nevhodné komentáře vůči jednotlivci nebo skupině na základě pohlaví, genderu nebo sexuality,
    • nevyžádané e-maily, fotografie nebo zprávy sexuální povahy,
    • nevhodné vtipy o sexu a obscénní gesta,
    • nevyžádané dotyky.
    • znásilnění či pokus o něj.

    Časté dopady sexuálního obtěžování na jeho oběti

    • strach, úzkosti, stud, hněv,
    • snížená produktivita, slabší výkony,
    • horší docházka a vyhýbání se vyučujícím,
    • snížené sebevědomí,
    • předčasné ukončení studia,
    • přenos zkušenosti do dalšího života.

    Stalking

    Stalking je způsob nevhodného chování, které se projevuje tím, že se pachatel (anglický výraz stalker lze přeložit jako „pronásledovatel“) zaměří na nějakého člověka (svoji oběť), která ale o jeho zájem nestojí a neustále a dlouhodobě ho pronásleduje a obtěžuje (nevyžádanými esemeskami, e-maily, na Skype, různými druhy chatu, telefonáty, nechtěnými pozornostmi), porušuje jeho osobní svobodu, vyhrožuje mu a tím u něj vyvolává pocity strachu.

    Stalking je od roku 2010 i v České republice trestným činem, je kvalifikován v § 354 jako nebezpečné pronásledování. Pokud je oběť v ohrožení, může požádat i o krátkodobou policejní ochranu.

    Projevy stalkingu

    • demonstrování moci a síly (přímé či nepřímé výhrůžky), fyzické pronásledování oběti cestou do práce, na nákup, pronásledování autem, čekání na oběť před domem,
    • stalker může také vyhrožovat fyzickým útokem na oběti nebo útokem na její blízké,
    • uskutečněním výhružek v případech, že dosavadní pokusy stalkera selhávají,
    • stalker se vydává za oběť, označuje sám sebe za oběť a předstírá, že se mu oběť mstí, může na oběť podat i trestní oznámení,
    • snaha poškodit pověst oběti, očernit ji šířením nepravdivých informací v okolí. Rozpoznat stalkera nemusí být vůbec snadné a často se to ani nepodaří, může se jevit jako společensky naprosto normální člověk, o kterém ani jeho nejbližší okolí nemusí tušit, že např. obtěžuje jinou osobu.

    Stalkerem může být:

    • osoba, kterou oběť osobně zná a ví, že ji pronásleduje,
    • osoba, kterou oběť osobně zná, ale neví, že ji pronásleduje,
    • osoba, kterou oběť osobně nezná (např. kyberstalkeři hledající své oběti na internetu).

    Odpovědnost: Ing. Bohdana Šlégrová