Vývoj umění může být do jisté míry charakterizován kolísáním zobrazující a nezobrazující funkce umění. Umění jako "zhmotnění ideje", kdy je v platónském smyslu prvotní forma, která dává tvar hmotě - materiálu, které představuje vůdčí princip evropské porenesanční tradice, je střídáno "vpády" jako by odvrácené strany evropské tradice. Je tomu tak i doslova, protože mimoevropské umění, ať již se jedná o primitivistickou redukci tvaru a prostoru u kubistů či procesuálnost abstraktního expresionismu, hraje většinou nějakou roli. Za takový vpád - subverzi zobrazující tradice - i když stále stojící na platformě re-prezentace lze považovat případy aktivního zapojení hmoty (například voskové sochy - M. Rossa a dalších, viz G. Didi-Huberman, Rovina materiálu. Tvárnost, znepokojení, přežívání, Umění XLVI/1998). Huberman poukázal na přežívající předpoklad konstituce umění jako duality forma - hmota či forma - duch vycházející z platónsko - kantovské linie. "Objekt" v (širokém smyslu zahrnujícím ne jen to co se skrývý pod spontánním označením "objektové umění") může být definován jako stále přítomná výzva evropské tradici umění od renesance po současnost, založené na dualitě ideje, formy a hmoty. Můžeme ho tedy pokládat za onu subverzivní stranu tradice, která je jakoby stále přítomna, a která se čas od času vynoří, aby posunula umění dál, popřípadě ho vyvedla z krize. Rozvinutím této teze však můžeme dospět dál za hranice objektu jako předmětu a uvažovat například v rovině transparence (fotografie) apod. Tuto pozici "mimo", která narušuje či excituje systém například reflektoval (i když v poněkud jiném smyslu) název výstavy objektového a instalačního umění v němž je slovo objekt přetvořeno jazykovou hříčkou v "abject" (Abject Art - repulsion and desire in american art, Whitney Museum of America, 1993) Kromě zájmu o hmotu, materiál a tělesnost ("bodily ego" Georges Bataille) s aluzí na "nečistý" materiál užitý ve výtvarném díle upozorňuje hříčka se slovem objekt na úlohu objektu (v moderním umění přinejmenším od dob Duchampa) konfrontovat dominantní kulturu.
Cílem projektu by byla fenomenologická deskripce a následná filozoficko-historická analýza vedoucí ke konstrukci imanentní umělecké katagorie pojmenovávající a definující specifický druh.výtvarných děl relevantní pro naše téma. Metodologie by spojovala hledisko historické se synchronním pohledem na paralelní, inverzní, komplementární apod. jevy vycházející z imanentní výtvarné problematiky a rovněž ze širšího diskurzu o umění.