čeština

Studentky a studenti získají relevantní psychologické poznatky z oblasti sociální způsobilosti a kompetence s prioritním zaměřením na zákonitosti sociální komunikace. Budou seznámeni se základními teoretickými modely a strategiemi mezilidské komunikace a možnostmi jejich aplikace ve své vlastní praxi. Ve cvičeních upevní a rozvinou komunikační dovednosti podporující efektivní průběh sociální komunikace v běžných i náročných pracovních situacích.

Znalosti a dovednosti na úrovni středoškolského vzdělání.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.

Pro udělení zápočtu je nutná účast a spolupráce na cvičeních, příprava týmové prezentace na zadané odborné téma a příprava individuální prezentace na libovolné téma.

1. Úvod do předmětu: koncepce předmětu, jeho základní témata a jejich návaznosti; vymezení a význam sociální komunikace; přehled studijní literatury základní a doporučené; stanovení požadavků k zápočtu a ke zkoušce; přehled základní terminologie.
2. Osobnost člověka: Vymezení osobnosti člověka; Struktura osobnosti člověka; Profilující charakteristiky osobnosti; Interpersonální vlastnosti osobnosti; Výkonové charakteristiky.
3. Motivační dynamika osobnosti a její vliv na interpersonální komunikaci; Hodnoty; Zájmy; Postoje; Potřeby; Sebepoznávání.
4. Zásady účinné verbální a neverbální komunikace; Dovednost naslouchání; Bariéry efektivní verbální komunikace; Formy neverbální komunikace.
5. Zásady účinného rozhovoru a prezentace: Specifika rozhovoru; Druhy rozhovorů; Druhy otázek; Specifika prezentace; Zásady úspěšné prezentace; Specifika jednotlivých fází prezentace.
6. Sociální komunikace v multikulturním prostředí. Specifika interpersonální komunikace vybraných národních kultur.

Cílem předmětu je poskytnout studentkám a studentům prakticky upotřebitelné poznatky o interpersonální komunikaci a klíčových faktorech, které ovlivňují její průběh a účinnost. Formou praktických cvičení upevňovat a rozvíjet dovednosti nezbytné pro efektivní komunikaci s klienty a spolupracovníky.

Účast na přednáškách a cvičeních je doporučená.

DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. Grada, Praha 2001, 1. vyd., 420 s., ISBN 80-7169-988-8. (CS)
HARTLEY, M. Řeč těla v praxi. Teorie, cvičení a modelové situace. Praha: Portál, 2004. 103s. ISBN 80-7178-844-9. (CS)
NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S. a kol. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. 2.vyd. Praha: Management Press, 2001. s. 184. ISBN 80-7261-042-2. (CS)
PROVAZNÍK, V. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2002. 228 s. ISBN 80-247-0470-6. (CS)

HLOUŠKOVÁ, I. Vnitrofiremní komunikace. Praha: Grada, 1998. 104 s. ISBN 80-7169-550-5. (CS)
HOFSTEDE, G., HOFSTEDE, G. J. Kultury a organizace – Software lidské mysli – Spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro jejich přežití. Praha: Linde nakladatelství, 2006. ISBN 80–86131–70-X. (CS)
STERNBERG, R. J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál, 2002. 636s. ISBN 80-7178-376-5. (CS)