čeština

Po absolvování předmětu bude mít student kvalitní základy pro další rozvíjení znalostí a dovedností v souvislosti s analýzou silničních nehod.

Zvláštní prerekvizity nejsou vyžadovány.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.

Podmínkou udělení zápočtu je účast na cvičeních a vypracování semestrální práce.
Zkouška se bude skládat z písemné a ústní části.

1. Základní veličiny při analýze silniční nehody, jejich jednotky a prameny zjištění jejich hodnot, dosazovaných do výpočtů. Metody numerického řešení určitého integrálu, metody numerického zjištění kořenů rovnice.
2. Základní vztahy pro výpočet translačního přímočarého pohybu rovnoměrného a rovnoměrně zrychleného. Základní vztahy pro výpočet rotačního pohybu rovnoměrného a rovnoměrně zrychleného.
3. Pohybové zákony. Síly působící na vozidlo při jízdě obloukem v rovině, klopeným, ve svahu, na vrcholovém a v údolnicovém oblouku, jejich jednotlivý popis a odvození vzorců. Mezní rychlost vozidla v oblouku. Odvození vzorců a jejich analýza.
4. Jízdní odpory vozidla a jejich zjištění. Matematický model průběhu jízdy a brzdění vozidla.
5. Analýza brzdění v přímé jízdě (na vodorovné rovině a ve svahu, včetně odvození vzorců). Klopný moment při brzdění a při jízdě zatáčkou, závislost na výšce těžiště. Změna při přidání zavazadla na střechu. Směrová úchylka kola při jízdě a vznik kolmé síly.
6. Adhezní kružnice a adhezní elipsa, jejich rovnice, důsledky pro pohyb vozidla. Součinitel adheze a vlečného tření, obvyklé hodnoty. Souvislost mezi dosažitelnou adhezí pneumatiky a zpomalením vozidla. Využití adheze při ABS. Adheze při rozjezdu vozidla, maximální zrychlení, vliv poháněné nápravy (náprav), rozdělení zatížení náprav.
7. Člověk jako prvek systému; zrakové a sluchové vnímání, reakční doba řidiče a odezva vozidla (rozdělení, popis jednotlivých částí a doba jejich trvání). Biomechanické aspekty znaleckého zkoumání (rychlost pohybu chodce, zjištění momentu setrvačnosti lidského těla, extrémní situace a jejich vliv na člověka - orientace v diagramu). Alkohol při technické analýze průběhu a příčin nehody.
8. Analýza rázu těles - ráz přímý, šikmý, centrický, excentrický, koeficient restituce. Analýza střetu - obecné zásady. Zákony zachování a další používané zákony, jejich formulace a použití.
9. Rychlost přiměřená rozhledu - obecný vztah, odvození pro jízdu v přímé. Příčné přemisťování vozidla jedním a dvěma oblouky. Kovaříkův vzorec a jeho odvození. Dosazované hodnoty.
10. Základní metody, používané při analýze silniční nehody. Soudně inženýrská komparace. Metoda zužování mezí při analýze nehod.
11.Systémová analýza silniční nehody (systém dopravní nehody, jeho prvky resp. subsystémy, názvosloví a veličiny používané při analýze nehod, jejich jednotky, způsoby zjištění hodnot).
12. Vybrané vlastnosti jednotlivých prvků nehodového systému, důležité pro analýzu nehody, včetně základních hodnot.
13. Grafická analýza nehody (intervalový diagram, diagram dráha - čas, sdružený diagram).

Studijním cílem předmětu je získání vstupních teoretických znalosti pro studium navazujícího předmětu Analýza silničních nehod II. Posluchači se seznámí s vybranými statěmi z matematiky a fyziky, ze soudního lékařství, z biomechaniky a z kriminalistiky, dynamiky kolizních jevů a zrakového vnímání řidiče.

Účast ve cvičeních je kontrolována prezenční listinou.

BRADÁČ A., GLIER L., KREJČÍŘ P., PEŘINA J. Znalecký standard č. II, III, IV, V. MSp Praha, ÚSI VUT v Brně, 1990 - 1992, Aktualizace 2002
BRADÁČ a kol. Soudní inženýrství. AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, s.r.o., Brno 1997 ISBN 80-7204-057-X