čeština

Studenti získají přehled o teorii moderního a současného umění (20. století). Budou schopni uplatnit jednotlivé teoretické modely a přístupy v interpretaci konkrétních uměleckých děl.

Absolvování povinných předmětů filozofie a estetiky.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT..

Zkouška

1. Postavení teorie umění vedle dalších disciplín jako jsou dějiny umění nebo estetika. Základní přístupy k interpretaci umění z hlediska intence (podle Umberta Eca). Zaměření na autora / dílo / diváka.

2. Teorie orientované na autora 1: Psychoanalytické teorie umění (Freud, Lacan) a jejich dopady na interpretaci umění. Dědictví psychoanalytické teorie ve feministické teorii umění.

3. Teorie orientované na autora 2: Marxistická teorie umění. Pojem základny a nadstavby a „teorie odrazu“. Rigidní rozvíjení Marxova odkazu (Gyorgy Lukács). Levicové myšlení a avantgarda (Peter Bürger). Vliv marxismu na kritické myšlení v meziválečném období (Walter Benjamin) a formování „kritické teorie“ v rámci Frankfurtské školy (Theodor Adorno, Herbert Marcuse). Neomarxismus a pojem ideologie u Louise Althussera. Guy Debord a pojem „spektáklu“.

4. Sociologie, politologie a teorie umění. Henri Lefevbre (pojem každodennosti). Pierre Bourdieu, teorie distinkce, pojmy habitus a kulturní kapitál. Postfordismus, globalizace, prekarizace (Zygmunt Bauman, Chantal Mouffé, Antonio Negri).

5. Teorie orientované na dílo 1: Formalismus. „Formalistický obrat“ v dějinách umění (Riegel, Wölfflin) a vliv formalismu na vývoj moderního umění (Konrad Fiedler, Adolf Hildebrand). Ruský formalismus a teorie ozvláštnění. Formalismus v umělecké kritice (Clement Greenberg).

6. Teorie orientované na dílo 2: Strukturalismus a sémiotika. Dvojí teorie znaku (Ch. S. Peirce, Ferdinand de Saussure). Český meziválečný strukturalismus (Jan Mukařovský). Poválečné oživení Saussurova strukturalismu - Roland Barthes a vznik pojmového aparátu využitelného obecně k interpretaci „kulturních textů“.

7. Teorie orientované na diváka: sémiotika v teorii umění. Koncept „otevřeného díla“ (Umberto Eco) a důraz na roli diváka jako tvůrce významu. Kritika konceptu autora/génia (R. Barthes, Michel Foucault). Feminismus, queer studies, poskolonialismus – rozšíření palety „modelových diváků“.

8. Institucionální teorie umění jako završení procesů ve vývoji moderního umění (zvl. deprofeisonalizace a rozpad formálního kánonu, který by umožňoval jednoznačně identifikovat artefakt jako umělecké dílo). Kritika institucionální teorie a její možnosti dnes. Proměny institucionálního charakteru světa umění v době globalizace a jeho důsledky. Institucionální kritika.

9. Moderna – postmoderna – druhá moderna. Jejich charakteristiky, jejich vidění v teoretickém myšlení a jejich atributy ve výtvarném umění.

10. Přístupy k interpretaci obrazu v kontextu vizuálních studií. Teorie jako pastiš. Využívání souboru teorií a základního interpretačního aparátu, který vychází především z Barthesovy úpravy Saussurovy terminologie.

11. Umění nových médií a jeho teorie. Marshall McLuhan a teorie média. Vilém Flusser a pojem technického obrazu. Současná teorie nových médií (Martin Lister, Lev Manovich).

Vytvoření přehledu o teoretických modelech a filosofických, respektive myšlenkových směrů, které se od počátku 20. století promítaly jak do umělecké tvorby, tak především do interpretace umění.

Účast na přednáškách je nepovinná.

Konrad Paul Liessmann, Filozofie moderního umění. Olomouc: Votobia, 2000.

Roland Barthes, Mytologie. Praha: Dokořán, 2004.
George Dickie, „Co je umění? Institucionální analýza.“ Dostupné online: http://www.aluze.cz/2008_02/09_studie_dickie.pdf
Hal Foster et al., Umění po roce 1900. Praha: Slovart, 2007. (4 úvodní teoretické kapitoly)
Walter Benjamin, Umělecké dílo ve věku technické reprodukce. In: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979, s. 17–43.
Miroslav Petříček, Myšlení obrazem. Praha: Hermann a synové, 2009.
Tomáš Pospiszyl, Před obrazem. Praha: OSVU, 1998.
Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie. Praha: Fra, 2005.
Martina Pachmanová (ed.), Neviditelná žena. Praha: One Woman Press, 2002.